Česká televize v neděli odvysílá nový dokument o stoletých dějinách pražského Židovského muzea

Ačkoli Židovskému muzeu v Praze je letos sto let, jeho poklady jsou podstatně starší. Dnes je se svými 40.000 exponáty a 100.000 knihami považováno za největší sbírku judaik na světě - paradoxně také díky "péči" nacistů. Maiselova, Španělská, Pinkasova a Klausová synagoga, Starý židovský hřbitov, Obřadní síň i Vzdělávací středisko představují nevyčíslitelnou kulturní a společenskou hodnotu. To vše zprostředkovává komplexní obraz života a dějin Židů v této zemi.

Bezprostřední příčinou vzniku Židovského muzea byla asanace pražského Židovského města probíhající od roku 1895 a s ní související snaha o záchranu památek z bohatých inventářů Cikánovy a Velkodvorské synagogy, určených ke zboření. U zrodu Židovského muzea v roce 1906 stáli historik dr. Salomon Hugo Lieben a dr. August Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda pražské židovské obce.

Cikánova synagoga v průběhu asanace, 1906|foto: © Židovské muzeum v Praze

Stanovy "Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze" byly schváleny zemským místodržitelstvím 29. srpna 1906 a vydány tiskem v české a německé verzi. Důležitou součástí stanov byl program muzea: "Spolek má sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména uměleckého charakteru, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a nakonec pořizovat vyobrazení židovských památek, osobností a předmětů."

Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. Ale už v roce 1942 zřídili nacisté "své" Ústřední židovské muzeum, kam byly soustředěny umělecké předměty ze všech zrušených židovských obcí a synagog Čech a Moravy. Jeho založení navrhl Dr. Karel Stein, který se ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky snažil zachránit židovské památky ohrožené probíhající konfiskací židovského majetku. Nacisté po dlouhých jednáních projekt ústředního muzea schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Existují dokonce domněnky o tom, že později měly být exponáty vystaveny v "Muzeu vyhynulé rasy".

Po 2. světové válce Židovské muzeum přešlo pod správu Rady židovských náboženských obcí v ČSR. V roce 1950 však bylo pod nátlakem převedeno do vlastnictví státu, v němž od roku 1948 vládla komunistická diktatura. Působení takto vzniklého Státního židovského muzea bylo poznamenáno řadou omezení, jež muzeu znemožňovala plně vyvíjet odbornou, expoziční, výzkumnou a osvětovou činnost. Některé exponáty byly dokonce prodány. Zajímavá je například historie půldruhého tisíce prodaných svitků tór, které v roce 1965 putovaly do Anglie a odtud po pečlivé restauraci do celého světa. Jiným příkladem neobliby Židovského muzea u totalitní moci bylo uzavření Pinkasovy synagogy prakticky po celou dobu "normalizace" pod záminkou stavebních oprav, které se ovšem nekonaly.

Pohled do skladů Židovského ústředního musea (1942-1945) zachycuje svitky Tóry uskladněné na dřevěných regálech|foto: © Židovské muzeum v Praze

Po pádu komunistického režimu se v roce 1989 vytvořily podmínky, které vedly ke změně postavení muzea. K 1. říjnu 1994 byly budovy vráceny Židovské obci v Praze a sbírky Federaci židovských obcí ČR a současně vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce. V současné době je Židovské muzeum v Praze nejnavštěvovanějším muzeem v České republice.