AySay, Cherry Bandora, Nusantara Beat: Tak daleko, tak blízko

Představují pro ně důležitou spojnici s předky, hrdý výraz identity a v hudbě jedinečnou příležitost se na globální scéně odlišit. S důrazem na přesvědčení, že co dokážeme pochopit, nemůžeme nenávidět. Stylově jsou si skupiny AySay, Cherry Bandora, Nusantara Beat vzdálené, přesto je spojuje zájem o kytarový surf a rockovou psychedelii z raných 60. let. Z minulosti sice s obdivem čerpají, nicméně pouze vzpomínkami nežijí. Je jim okolo třiceti let, mají rádi současný elektropop a vnímají současnou zvukovou estetiku.  

„Naší hudbou zpochybňujeme a mažeme hranice mezi kulturami a žánry. Přijde nám normální, že inspirace čerpáme z různých zdrojů. Narodila jsem se a vyrostla v Dánsku, a proto nejsem i nic méně Dánka než jiní. V mládí mě ale formovala hudba mého kurdského otce,“ vysvětila zpěvačka a hráčka na loutnu saz Luna Bülow Ersahina Ersahin lehkost, s jakou se na území anatolského rocku a dánského elektro-poprocku od roku 2021 usadilo dánsko-kurdské trio AySay. Nové album nazvali KÖY což překládáme jako vesnice a Luna přitom myslela na loňskou návštěvu kurdské vesnice v anatolské provincii Çorum, odkud v deseti letech její otec emigroval do Dánska. V přeneseném slova smyslu ale KÖY znamená také komunitu, společenství přátel, měst, domovů a lidí různých jazyků, názorů, sexuálního zaměření žijících společný život.

 „Ve skupině sdílíme a oslavujeme rozmanitost s tolerancí. Držíme se naděje, že naše hudba může být lékem na strukturální rasismus, který okolo sebe vidíme,“ řekla Luna potýkající se v mládí se svým kurdským původem. Namísto toho aby ho v sobě prý potlačila a vzdala se své kultury, hrdě trvá na právu být tím, kým je. Píše a zpívá texty v kurdštině, turečtině a dánštině a dokazuje, že i severský jazyk se dokáže s lehkostí prolnout s hudbou postavenou na zvuku loutny saz a rozevlátém psychedelickém anatolském rocku.

Už názvem alba Back To The Taverna vydala skupina Cherry Bandora jasný povel: pojďme se bavit a na chvíli zapomeňme na to, co se odehrává za zdmi taverny. Až se proderete lesem mediálních klišé o židovské princezně, břišních tanečnicích a orientálních party, zjistíte, že posloucháte báječnou hudební směs z přístavních krčem a kabaretů východního Středomoří z pohledu mladých izraelských muzikantů žijících v Berlíně. „Jako potomci mizrachim Židů, kteří vyrostli na Beatles a Umm Kulthum, ve škole hráli jazz a dnes žijí v multikulturní čtvrti Kreuzkölln, je pro nás důležité usadit sdílené dědictví do kontextu moderní globální scény,“ vysvětlila zpěvačka Lorena Atrakci, proč pijácké, vzpurné, smutné a milostné písně z 50. až 70. let minulého století zpívá v hebrejštině, řečtině, turečtině a velmi populární rembetiko skladbu Dimitroula Mou, proslavenou tureckou židovskou ikonou Rozou Eskinazi, dokonce anglicky.

Cherry Bandora vzdávají hold rembetiku a popovému stylu laïko z Řecka, anatolskému rocku, psychedelickému surf rocku, balkánskému swingu, perskému disco funku a hudbě hrané na tanečních hafla party v izraelském městě Jaffa. Zvláštní pozornost přitom věnují legendárním řeckým zpěvákům a hráčům na loutnu bouzuouki mezi které patřil třeba jedinečný Vasilis Tsitsanis, s jehož skladbou The Sound of Baglama album otevírají.

Představte si, že s kamarády založíte v Holandsku kapelu Nusantara Beat a dva roky na to po ní prezident Indonésie pojmenuje nové hlavní město. Dobré, ne? K tomu sice opravdu došlo, ale jde o dva nezávislé příběhy. Nusantaria je starověký název pro region, který dnes považujeme za jihovýchodní Asii. Patří sem také Thajsko, Kambodža, Filipíny nebo Laos. No a Jakarta se pod vlivem klimatických změn propadá do moře, takže bylo rozhodnuto postavit novou metropoli a nazvat Nusantara. Někteří členové pocházejí z indonéské diaspory a dobře si pamatují, jak rodiče doma poslouchali sundánský pop, krontjong z Jávy a dangdut, rovněž pop, ovšem silně ovlivněný Indií a v 60. letech americkou psychedelií a surfem. Proč tedy rodinám neudělat radost a namísto hip hopu jim nezačít hrát starou, dobře známou a rozmanitou hudbu, obnášející množství přitažlivých rytmů a obdivuhodný zvuk balijského gamelanu. Hudbu pochopitelně zpívanou v původních jazycích a v tradičním stylu. „Považujeme to za součást společného objevování naší kultury, a proto zpívám většinou v sundštině a v bahase, úředním jazyku Indonésie,“ uvedla zpěvačka Megan De Klerk, jediná žena v kapele usazené v Amsterodamu.

Nusantara Beat dosud vydali pouze dvě epíčka a jsou součástí  nizozemské retro vlny, kam patří také slavní Altin Gün. Jestli stejně jako oni dosáhnou v budoucnu na nominaci na Grammy těžko predikovat, pozvání na významný festival Le Guess Who? dostává Nusantara Beat ale do vysokých hudebních pater. Příkladem umělecké vize skupiny může být skladba Djanger. Pochází z roku 1920 a čerpá inspiraci z velmi populárního balijského tance janger, který před Santara Beat oživili také John Cale a David Byrne.