6.7. BC Čekání…

Kdysi jsem někde říkal že vejškový – himálajský lezení je pro líný, namakaný lidi. Nebo se říká že jde o mistrovství světa v čekání. Měl jsem ( a mám ) několik parťáků kteří jsou v době čekání, což je z 99% daný počasím v klidu. Spí a spí a spí. Vstanou na oběd a potom je třeba budím k večeři. Libora si v BC taky s Miskou moc neužijem :-). Ale pokud jste trochu aktivní lidi, tohle pro vás neni. Potom je tady kniha. Málo kde jsem přečetl tolik knih jako na expedici. Dát několik knih o 700 stranách neni občas problém.

Kdysi jsem četl pod K2 Dějiny amerického národa. 950 stran. Po 856 se zlepšilo počasí a začali jsme lézt. Další rok potom ležela kniha v ložnici vedle mojí postele. Přečetl jsem za tu dobu 20 stran! Nikdy jsem ji nedočetl! A to jsem byl konečně u roků a událostí který jsem už znal a něco mě říkaly a ne jenom neznámý jména a letopočt!…

Už několik let nečtu. Vlastně jo. Návody! Protože poslední roky spolupracuju s mnoha firmama, který mě vybavují novou technikou a zařízením, nenudím se. Většinou se k těm věcem dostanu tak poslední týden, max. dva před odletem. To je samozřejmě největší shon, balení, kompletování…

Takže v letadle otvírám návody a seznamuju se s přístrojema. Každej ví jak jsou věci mezi sebou kompatibilní. V základním táboře máte potom hodně co dělat. Dál řeším problémy s elektrikou. Letos byla hoňka ještě větší. Odeslali jsme 600kg karga – letadlem materiál napřed a za několik dnů mě volali z DM Carga (společnost, která nám odeslání řeší), že v Dubaji oběvili v jednom sudu baterie a jako nebezpečnej náklad je chtějí zabavit!!! Jsou to speciální gelový baterie, upravený ve firmě MODelektronik na moje solární panely. Gelový proto, aby odolávaly výkyvům teplot i napětí. Naštěstí Aleš Ondrovčík z Fulgur Battmanu zaúřadoval, zařídol potřebný certifikáty a my vám můžem psát a posílat obrázky i TV přenosy proběhli. Když už jsem se zmínil o solárních panelech.

Od r. 2002 kdy jsem začal organizovat „svoje“ a nebo, aby se někdo neurazil „naše“ expedice, tak jsem zrušil motorový agregáty a elektřinu máme pouze ze solárních panelů. Začátky byly opravdu těžký, nakonec kdo viděl moje filmy ví. Kolikrát jsme byli na konci expedice bez elektřiny. Dokonce jsem pod bateriema pálil oheň aby jsem vyždímal poslední Volt. Teď už můžu říct že to mám vychytaný a poslední bomba jsou fantastický lehký, skladný a výkoný panely Brunton, který u nás dodává firma Vavrys. Máme eletřiny jako ČEZ, mohli by jsme ji tady prodávat :-) Ale jsou tady větší magnáti – včera jsem šel na návštěvu a na jednom stanu jsem videl viset tenhle typ v největší velikosti, ale měli jich tam tak za 100 000 Kč!

„Problém“ Karakoramu jsou krásný, poměrně sevřený, divoký údolí. Takový je Baltoro nyní u nás v BC i Goldvin Austin pod K2. Nejde se sebrat a v době kdy nelze lezt na „váš“ kopec si udělat vejlet a nebo vycházku do svahu například naproti a něco si nafotit. Klidně kilometr vysoko, kilometry daleko. Obrovský, široký a bezpečný údolí. To jsem dělal na Everestu, Shiaha Pangmě, Dhaulagiri…

Tady všude okolo jsou strmý svahy, všude frčí lavina za lavinou a nebo se řítí ledový seraky. Sedíte ve společenským stanu, píšete na web, sem tam si skočíte něco přečíst do svojeho stanu, nejdál dojdete na záchod. Pokud si neuděláte vycházku k známým z jiný expedice ( a že jich tady je – Kolumbijci, Američani, Argentinci, Švýcaři, Rusové, Kazaši….), ujdete denně pár set metrů! Svaly odpočívají, ale spíš už atrofují. Nechápu jak nás můžou vynest potom tam nahoru.

Navíc na vás díky nadmořský vejšce působí katabolizmus. Tělo žere samo sebe! Bohužel nelikviduje tuky, snáz se mu rozkládají bílkoviny. A to znamená že mizí svaly a tuky zůstávají. Až se vrátíme, nečekejte svalnatý, drsný a větrem ošlehaný chlapy. Vrátí se vyzáblí, strhaný a směšný figurky. V plavkách postavičky s pneuškou okolo pasu, s povolenýma svalama a tak trochu k smíchu…

Radek

Pokud jde o odeslání tohoto mejlu, zatím mě neodešel na x pokusů a sežral mě na telefonu už 13 minut!!!
Chtěl bych bejt telekomunikační magnát!