Zlobil jsem se na něj tehdy hodně, vzpomíná Zdeněk Svěrák na neshody se Smoljakem

„Na přání Pražského kulturního střediska píšeme od konce roku 1976 novou hru. Podmínkou je, aby se týkala současnosti, aby byla aktuální. Nepřišli jsme na nic lepšího než na téma Cimrman – futurolog,“ čte Zdeněk Svěrák, jak vznikala hra Posel z Liptákova, která se až do premiéry jmenovala Cimrmanův Liptákov.

Už pohádkou jste nastoupili špatnou cestu, tady se to dovršilo!
Miloň Čepelka

„Jedněm (Vondruška, Vozáb, Koudelka, Weigel) se líbil, jiným ne (Unger) a Čepelkovi prudce ne. Miloň byl tak nespokojen, že požádal, aby v tom nemusel hrát. Po marném přemlouvání mu bylo vyhověno. Dokonce prohlásil: ‚Už pohádkou jste nastoupili špatnou cestu, tady se to dovršilo!‘“

A jak vážně to Miloň Čepelka myslel? „Doopravdy. Nemohli jsme ho nutit, aby hrál v něčem, co se mu příčí. Ale pak se stalo, že na divadlo přišla krize – někdo umřel, někdo emigroval – a Miloň ochotně přebral jeho roli,“ vzpomíná dnes s úsměvem Zdeněk Svěrák.

Na pohřby bychom si měli chodit

„Nečekaným bleskem byl infarkt Franty Petišky. Franta léčil, hrál, kouřil a psal a pořád si myslel, že má bolesti od páteře. A ono od srdce. Naštěstí se z toho dostal. Ale do konce sezóny si nezahraje. 14. prosince hrajeme v Břeclavi Hospodu Na mýtince, pak jsme s Čepelkou na návštěvě u spolužáka Kaněvy. Vracíme se do hotelu příjemně povzbuzeni a netušíme, že toho dne Franta umřel,“ čte Zdeněk Svěrák.

V zápiscích objevuje, že pohřeb měl František Petiška 20. prosince 1980. „Z divadla přišli skoro všichni. Jen Láďa Smoljak lyžoval. Bože, jak mě tím na*ral! Byl to doktor jeho dětí, on ho do souboru přivedl. Na pohřby bychom si měli chodit.“

Člověk moudří a váží si každého představení.
Zdeněk Svěrák

„Zlobil jsem se na něj tehdy hodně,“ říká Zdeněk Svěrák a připomíná, že se Smoljakem se leckdy neshodl. „Občas jsme se hodně vzdalovali, ale pak nastal čas, kdy bylo potřeba napsat nový kus. Ta společná práce, smích a riziko, že píšeme propadák, nás sblížilo tak, že jsme se tomu sami divili.“

Věta „Na pohřby bychom si měli chodit“ se dostala i do filmu Nejistá sezóna. Zdeněk Svěrák připomíná, že Ladislava Smoljaka tehdy ocenil, když tuto scénu nechtěl z filmu vypustit. „Řekl: ‚Nepřišel jsem ve skutečnosti, nepřijdu ani ve filmu.‘“

Ukázkové přátelství

Přestože spory ovlivnily už samotný vznik divadla a táhly se celým obdobím normalizace, dnes Zdeněk Svěrák mluví o divadelním přátelství jako o ukázkovém.

„Člověk moudří a váží si každého představení. Když jsme byli mladí, věděli jsme, že jich před sebou máme nekonečně, jestli nás nezruší. Teď víte, že se to dá počítat na desítky, pokud jde na léta, tak na jednotky. Takže v tom divadle tohle cítíte,“ připomíná Zdeněk Svěrák.

Jak se divadlo vyrovnávalo s emigracemi některých členů? Koho Ladislav Smoljak z divadla vyhodil? A zůstal by Zdeněk Svěrák v divadle, kdyby z něj odešel Miloň Čepelka? Dozvíte se ze závěrečného dílu podcastu Nejisté sezóny – Soukromé zápisky Zdeňka Svěráka.