Záhadný otisk

30. březen 2016
otisk prstu
0:00
/
0:00

Příběh kasaře, který chtěl zpochybnit daktyloskopii. Zatímco ve světě se metodou otisků prstů potvrzovala totožnost osob už v 19. století, v Litoměřicích ji soudce znevážil ještě v roce 1925.

29. dubna 1925 bylo z pokladny libochovické sklárny odcizeno téměř 40 000 korun. Pachatel na místě zanechal otisky prstů. Vyšetřování se tehdy ujal štábní kapitán Josef Povondra, velitel nově zřízeného zvláštního četnického oddělení při poznávacím úřadě pražského policejního ředitelství.

Daktyloskopie NENÍ průkazná

Právě Povondra byl totiž odborníkem na daktyloskopii. Už v prvních letech 20. století založil první policejní daktyloskopickou sbírku pro porovnávání otisků prstů pachatelů. Podle této sbírky otisk levého ukazováku jednoznačně ukazoval na kasaře Aloise Košťála.

Košťála utvrzoval i způsob „zbourání“ kasy (o postupech kasařů a mechanoskopii více viz případ Kasař, který si změnil tvář). Jenže Košťál tvrdil, že v Libochovicích nebyl. Litoměřický soud ho nakonec zprostil obžaloby s argumentem: „Daktyloskopie nemá takovou průkaznou hodnotu, jaká se jí přisuzuje, a navíc nebyl předložen jiný důkaz ani svědectví, že se obžalovaný pohyboval na místě činu.“

Daktyloskopie JE průkazná

Státní zástupce se ale odvolal a druhoinstanční soud si vyžádal odborný posudek, zda je možné, aby existoval druhý člověk, který má na rukou stejné papilární linie jako Alois Košťál. Profesor Jindřich Matiegka z Antropologického ústavu průkaznost daktyloskopie potvrdil.

Ukázka znaleckého posudku

I Když Košťál dál tvrdil, že je nevinný. Jeho manželka, matka a syn, kteří dosud potvrzovali jeho alibi, se teď ale přiznali ke křivému svědectví. Alois Košťál byl odsouzený na dva roky. Trest si odpykával na Pankráci. Nikdo netušil, že skončilo teprve první kolo jeho zápasu proti daktyloskopii.

Detektivní puzzle

Alois Košťál. Kasař, který chtěl zpochybnit daktyloskopii

V noci 18. října 1925 byla vyloupena kasa Záložního a spořitelního spolku ve Smolnici na Lounsku. Zloději do objektu vnikli oknem. Policisté úlomky vyříznutého skla s otisky prstů poslali k odborné expertíze do Prahy. Otisky byly perfektní, krásně čitelné. A patřily Košťálovi, který právě seděl...

Protože se zrovna nedávno kvůli rozsudku litoměřického soudu daktyloskopie u nás otřásla v základech, museli kriminalisté sesbírat veškeré sklo z místa činu a zkusit z něj poskládat původní vyříznutý obdélník 27 x 6 cm jako puzzle. Úlomky s Košťálovými otisky přebývaly.

Odsouzený vězeň

Navíc úlomky byly silnější a měly lehce modravý nádech než zbytek střepů. A nikde jinde než na těchto úlomcích se ale otisky nenašly. Alois Košťál se totiž rozhodl zpochybnit metodu daktyloskopie. Jako už 3x usvědčený právě díky otiskům.

Paradoxně právě vězení mu mělo zajistit potřebné alibi. Ve věznici byl totiž pověřený funkcí lampáře a měl přístup do prostor, kde se stýkal s ostatními vězni. Na kousky skla z rozbité lampy otiskl svůj levý ukazovák a předal jej spolu s typem na vyloupení pokladny ve Smolnici dříve propuštěnému vězni, aby je podstrčil na místě činu.  

Alois Košťál se nakonec k podvodu přiznal a byl ještě ve vězení odsouzen za podvod s cílem vytvořit falešný důkaz.

Účinkují: René Přibil, Jarmil Škvrna, Matyáš Procházka, Radim Kalvoda, Eva Kodešová, Jiří Knot

Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Miloš Vaněček

Související