Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo, říká ruský výtvarník Pivovarov

17. leden 2020

Ruský výtvarník Viktor Pivovarov odešel z rodné Moskvy do tehdejšího Československa za životní láskou. V Praze žije od roku 1982, jako český umělec se ale necítí.

„Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo,“ říká host Osobnosti Plus. Vysvětluje tím svoji národnostní dichotomii, neboť v Česku je doma, nicméně zdejší odborná veřejnost ho nezahrnuje mezi vystavovatele, mezi současné malíře se tak vlastně ani nemá šanci dostat. Pivovarov to komentuje slovy o starém myšlení.

Čtěte také

„Vlastně už v samé otázce, jestli se cítím být českým umělcem, je skryto něco, co není v pořádku. Bylo to v pořádku, dejme tomu, koncem 19. století nebo za totality. Když bylo Československo v rámci socialistického tábora izolováno od světa. Nicméně dnes už tato otázka v pořádku není,“ podotýká.

Z národnostního hlediska se konceptualista necítí být ani Rusem, ani Židem, ani Čechem. „Jako nikdo se cítím strašně dobře,“ uzavírá. Židovskými kořeny malíř vysvětluje, proč žije neustále v hluboce založeném strachu.

„Můj děda a strýcové zahynuli při pogromech. Domnívám se, že celá moje rodina nese v sobě strach. Protože židé byli pronásledovaní po celé dějiny lidstva. I dnes zvedá antisemitismus hlavu. Nevím, jestli každý, kdo má v sobě naši krev, má také tuto hrůzu. Zato vím, že to má strašně moc lidí židovského původu. Pochybuji, že to tak cítí izraelští Židé, ale evropští ano," míní.

Moskevský stesk

„Nejcennější věc, kterou jsem v Moskvě zanechal, bylo přátelství,” říká o své emigraci Pivovarov, kterému bylo tehdy 45 let.

Čtěte také

„Moskvu miluji. Když tam přijedu, jsem šťastný. I když se změnila. Mnoho památek bylo zničeno, na jejich místech byly postaveny nové baráky a mizí atmosféra staré Moskvy, která byla útulná. Koneckonců se říkalo, že je to taková vesnice,” dodává. Své osobní ztráty vyvažuje tím, co naopak v exilu získal.

„Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy ve které jsem vyrostl, a zasazený na nové místo. Musel jsem najít nový kořen. První věc, kterou jsem tady v Československu poznal, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev,” vysvětluje.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Pivovarov ještě vysvětlí proč by se dnes klidně věnoval angažovanému umění.

autoři: Lucie Vopálenská , kte
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.