Šestidenní je výjimečný závod. Chceme v Argentině dojet do pátého místa, říkají enduroví jezdci Pitel a Kalný

Pánové, odkud jste k nám přijeli?

Ze Šumavy, ze Sušice. Bydlíme kousek od Sušice.

Kluci, kolik je vám let?

Jaroslav Kalný (JK): Mě je osmnáct let a Zdendovi je jednadvacet let.

Co znamená označení J2?

ZP: J2 znamená junior a pak rozdělení jedna a dva je podle obsahu motorek. Juniorské kategorie jsou jen dvě, seniorské pak tři. Vše se odvíjí podle kubatury.

Lásku k motorkám máte už od dětství?

JK: Já jsem začal původně jezdit autokros, protože táta jezdil rallyekros. V pěti letech mi koupil motorku a už jsme u toho zůstali. 

U tebe to bylo jak, Zdendo?

Zdeněk Pitel (ZP): Táta jednou domů přivezl motorku a začalo to. Jinak nikdy táta nezávodil. Začal jsem asi v sedmi letech, párkrát jsem se rozsekal, tak to pak na chvíli opadlo. Teď ale posledních pět, šest let do toho šlapeme profesionálně.

Čtěte také

Závodník rallye Mareš: Musím řídit, na pozici spolujezdce bych si nesedl

Čím jste si museli projít, než jste se dostali do Czech Enduro Teamu?

ZP: Ze začátku jsme závodili jen na hobby akcích u nás na loukách a polích, poté jsme přešli do jednoho endurového a motokrosového týmu. Letos jsme si s Jardovo tátou založili tým a v tom jsme.

Už brzy vyrážíte na prestižní Mezinárodní motocyklovou šestidenní. Co o ní víte?

V Argentině jsme nikdy nebyli, ale koukli jsme se na několik videí na YouTube. Jinak je šestidenní pokaždé jiná, na jiném místě a za jiného počasí.

Jaké rozdíly jsou v kategoriích, ve kterých se můžete na šestidenní umístit?

ZP: World Trophy se jede ve čtyřech a většinou jde o nejlepší seniorské jezdce z dané země. Pak jsou junioři, kde jsou tři kluci a v klubových týmech to není nijak omezené.

Jak vysoko míříte letos v Argentině?

JK: Co nejvýš. Na šestidenní se nic neodpouští, neexistují tam žádné druhé nebo opravné jízdy. Když dostanete penalizaci za něco, tak to hodně pocítíte. Záleží i hodně na štěstí, ale míříme na čtvrté nebo páté místo, to by bylo hodně pěkné.

Co všechno musíte před startem na šestidenní podstoupit?

ZP: Balení je velký blázinec, protože všechno musíte zabalit do bedny, která je metr deset vysoká, čtyřicet čísel široká a sto devadesát dlouhá. Motorka se musí napůl rozebrat a posíláme tam dvě bedny, protože potřebujeme dvě motorky. Jedna je pro jezdce, druhá pro doprovod. Co nejvíc věcí si musíme zabalit s sebou na trajekt, zbytek pak putuje letadlem. 

Na jak dlouho tam letíte?

JK: Na dva týdny. Před startem tam budeme pět dní.

Čtěte také

Martin Michek - O život: Rallye mezi nebem a zemí. Poslechněte si audioknihu o českém motocyklovém závodníkovi

Kdo s vámi jede?

ZP: Můj táta, Jardovo táta, ale také třetí jezdec Robo s tátou. Nebude chybět ani Honza Dvořák, což je náš mediální člověk a také fotograf a doprovod Marek Hynčík.

Jak vůbec vypadá program šestidenní?

JK: Během pěti dní se každý den jede 300 kilometrů v terénu, což je většinou pět rychlostních zkoušek, plus nějaké servisy a přejezdy. V závěrečném dni se pak jede motokros.

V čem spočívá závěrečný motokros?

ZP: Už je to taková třešnička na dortu, ale zároveň je to nejtěžších patnáct minut v měsíci. Člověk už je po pěti dnech závodění rozbombený a je to těžké. Čtyřicet lidí vystartuje do závodu na 12 kol, což vychází zhruba na patnáct minut. Za jak dlouho zvládneme ujet těch dvanáct kol, tak se nám připočte čas k dosavadním výsledkům z předchozích dní.

Na jakém povrchu se v Argentině pojede?

JK: Písek a kameny. Bude to pro nás trochu cizí a myslím si, že i těžké.

Endurový jezdec Jaroslav Kalný|foto:Czech Enduro Team

Když se vám během závodu stane něco s motorkou, tak si to musíte opravit sami?

ZP: Ano, je to na nás. Nedá se na to připravit, že by se něco s motorkou stalo. Člověk si tedy vezme páčky, řadičku, destičky, brzdový pedál, dráty do kola nebo šrouby, ale to je vše. Závodník musí jet hlavou, myslet na to, že jede daleko od civilizace a aby motorku nerozsekal. 

Letos jedete na šestidenní do Argentiny, loni jste ji absolvovali ve Francii. Jaká byla?

JK: Nějaká chybička se stala, ale celkově se to povedlo a měl jsem z toho dobrý pocit.

ZP: Každá šestidenní je hezká. Člověk si pátý den říká, že už ho to nebaví a že tam nikdy nepojede, ale vždy si to rozmyslí. Je to úplně jiný závod, než které jezdíme během sezony, proto je to tak hezké.

Přináší vám sport, kterému se věnujete, nějaké fanynky?

ZP: Určitě jo, ale ne žádné do života. (smích)

Jaké měřené testy čekají české závodníky na blížící se prestižní Mezinárodní motocyklové šestidenní? Na jakých strojích Zdeněk Pitel a Jaroslav Kalný startují? Tolerovali jejich zálibu pro sport učitelé na středních školách. Poslechněte si v pořadu Na place.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík