Sekera

Tady pachatel s oběťmi odbočil do lesa (sbírka Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy, arch. č. V-1350 ČB)
0:00
/
0:00

Když se ráno 2. července 1950 našla poblíž Křesanovského potoka u Vimperka dvě mrtvá těla, měli někteří kriminalisté hned jasno: ti dva zabití muži jsou západní agenti. Případ sadistického vraha symbolicky pohřbeného vedle Milady Horákové mezi hrdiny 3. odboje. 

Nejdříve fakta. Těla patřila mužům ve věku 20–30 let. Oba byli zavražděni sadisticky: ubiti a rozsekáni. Asi sekerou. Neměli na sobě žádné oblečení ani osobní věci. Na místě činu se ale našel vojenský pásek a ten den ráno v Křesanovském potoce taky balík s oblečením a aktovka.

Zahraniční agenti vs. český voják?

V ní bylo jen pár věcí (kartáček na zuby, mýdlo, lžíce). Zakrvácené oblečení mělo ale tovární značky USA. Z toho se soudilo, že šlo o americké špióny, kteří šli z/do Německa. Vyšetřování se vedlo dvěma směry. Jeden se držel hypotézy agenta, druhý běžné kriminalistické stopy – vojenského opasku.


Po únoru 1948 došlo v Československu k nevídanému nárůstu tzv. politických deliktů, ale i kriminálních trestných činů. Některé z nich se s těmi politickými prolínaly. Jiné za ně byly účelově vydávány.

Ukázalo se, že v den nálezu těl poručík z vojenského útvaru u Vimperka vytýkal vojínovi ve vlaku závady na stejnokroji: čepici (lodičku) upravenou po americkém způsobu, nepředpisovou blůzu důstojnického střihu (upatlanou, se skvrnami) a řemen místo opasku. Ten vojín měl dovolenku z Košic.

Vrah z dobré rodiny

Jméno vojína brzy vypátrali. Šlo o Václava Rouska. I když pocházel z dobré rodiny (otec učitel, dva bratři lékaři, třetí architekt), problémy s ním byly vždycky. Kradl i doma, gymnázium nedokončil. Jako krejčí okrádal i své spolupracovníky. Ukradl peníze, látky, cigarety, psací stroj, lustr…

A když se na něj vyptávala kriminálka, seděl zrovna v posádkovém vězení kvůli podezření z rozkrádání obuvnické kůže z vojenského skladu. Hned při prvním výslechu se bez okolků k dvojnásobné vraždě dvou Maďarů u Vimperka přiznal.

Během policejní rekonstrukce se smál

S Maďary se seznámil, když ševcům přeprodával rozkradený vojenský materiál. Když zjistili, že je z Českých Budějovic, chtěli po něm převést přes hranice do západní zóny. Rousek dopředu vyinkasoval 20 000 korun a Maďarům namluvil, že hranice začíná hned za Vimperkem.

„Převáděl“ je postupně. Popsal podrobně a bez ostychu jejich ubití sekerou v lese i svlečení. Jejich boty si nechal. Jako dárek pro tchýni. Během policejní rekonstrukce se smál a zdálo se, že si svůj návrat na místo činu až zvráceně užívá. Soudní znalci ho označili za příčetného, ale citově a morálně zcela otupělého.

Trest smrti pro bestii

Svých činů nelitoval a opakovaně tvrdil, že jen zbavil republiku nepřátel. Vojenský soud v Písku ho 24. května 1951 odsoudil k trestu smrti. „Nemůže být bestiálnější a surovější způsob vraždy,“ potvrdil rozsudek i Vyšší vojenský soud v Praze po Rouskově odvolání.

„Jde o individuum, které se neštítí těch nejzavrženíhodnějších prostředků, pokud v tom vidí pro sebe nějakou materiální výhodu,“ stálo i v zamítnutí prezidentské milosti. Václav Rousek byl popraven 25. srpna 1951. Ale to není konec.

Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově v Praze. Bylo zbudováno v 90. letech 20. století v místě, kde byly hromadně pohřbívány oběti protikomunistického odboje

Hrdina třetího odboje?

V roce 1992 vzniklo v Praze na Ďáblickém hřbitově čestné pohřebiště politických vězňů. Je tvořeno symbolickými náhrobními deskami se jmény 247 identifikovaných politických vězňů. V řadě č. 17 se tu nachází pamětní deska Václava Rouska. Notorický zloděj a sadistický vrah tu je pohřben po boku Milady Horákové, Záviše Kalandry a dalších.

Účinkují: Marek Lambora, Dušan Sitek, Ladislav Županič, Jiří Kraus, Aleš Procházka, Matouš Ruml, Karel Zima

Scénář: Bronislava Janečková a Emil Hruška

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Emil Hruška

Související