Po vlně estrád přišla Pojišťovna štěstí. Teď televizní zábava v podstatě neexistuje, říká Aleš Háma. Co může mít šanci na úspěch?

V Limitech jste se dotýkali přírody, vztahu k přírodě. Vím, že jsi myslivec, rybář, nadšený zahradník a taky táta dvou synů. Jak jsi vychovával kluky ve vztahu k přírodě?

Kdysi jsem si vymyslel frázi, která splňuje všechno to, na co se mě ptáš. Klukům jsem vždycky říkal, že by se v přírodě měli chovat tak, aby byli její součástí, a ne aby tam byli jako na návštěvě. Protože na návštěvě by se člověk měl chovat velmi uctivě a zdvořile, ale pořád je na návštěvě. Neví, jak se tam chovat, co dělat, kde mají záchod. (smějí se)

Čtěte také

Díky vředu jsem zpomalil. Už neřeším to, co nemůžu ovlivnit, přiznává Aleš Háma

V lese by se člověk měl naučit respektovat pravidla přírody, daného přírodního biotopu, měl by naslouchat, vědět, že na jaře by se nemělo do lesa zbytečně chodit, protože je tam fůra mladých. U nás v Krušných máme tetřívky. Není dobré tam teď chodit, protože jsou v toku. Jsou to věci, které ne každý ví. Já to respektuju, ale je fajn těmi informacemi nepohrdat a někam si je zkoušet ukládat, aby člověk v přírodě byl jako doma.

Co ti to dává, když trávíš hodně času v lese? Protože to není procházka na hodinu...

Není no... Myslím si, že je strašně důležité, aby se člověk naučil být sám se sebou. Ale chápu – je-li někdo referentem a sedí sám v kanceláři osm hodin a pak ještě žije sám, tak mu nedělá asi úplně potěšení jít si sednout sám do lesa nebo jít se sám projít.

Já jsem nestále mezi lidmi, neustále generuju písmena nebo je do sebe nasávám, pořád je nějaký hluk a vjemy... Ten čas strávený sám se sebou je strašně důležitý. Skoro každý den, je to rituál, si dám víno. I když přijedu ze zájezdu v jednu ráno, dám si sklenku vína a jsem sám. Třídím si myšlenky, vjemy si mají sednout, věci se mají nechat dožívat. Myslím si, že to je velký nešvar doby, jak je všechno strašně rychlé. Je to, jako když jde člověk z koncertu z filharmonie, pustí si do walkmana cestou domů v metru nějakou jinou muziku. Je to prostě blbost. Nebo když jde z divadla, přijde domů a po půl hodině si pustí nějaký film. Věci mají doznívat, vjemy a emoce si mají sedat, abychom si je mohli pamatovat. To je přece strašně důležité.

Devadesátá léta a zábava. Od devadesátek jsi součástí šoubyznysu. Kam jsme se posunuli od doby Televarieté a těch show, které byly pro Novu tak charakteristické v devadesátých letech?

Čtěte také

Na koncertech jemně valíme do lidí silně nekorektní humor, směje se Jiří Krhut

Publikum nejdřív od devadesátých let sledovalo vlnu estrád – Čundrcountryshow, Horkoskopičin, GO – GO šou, Zlaté mříže... můžeme jmenovat až do aleluja. A najednou přišla Pojišťovna štěstí a potom začaly další a další hrané věci, zjistilo se, že to je cesta. A teď jsme v extrému, kdy není žádná zábava.

Navíc politické strany si vytyčují, že televizní zábavu chtějí odstranit z veřejnoprávní televize, s čímž nesouhlasím. Ale co je zábava? Komerční televize zábavu nevyrábí, výjimkou je pořad Hodně štěstí, který jsme dělali k výročí Novy, kde by měly být zábavné segmenty, scénky. To už vlastně není...

...mě by totiž zajímalo, jak těžké je vyrobit dneska – po takové pauze – zábavu, u které se lidi budou bavit? Jsi vtipný a víš, čemu se lidi smějí, tak se chci zeptat, jestli je to těžké.  

Je to určitě těžké, protože tak jako všechno v dnešní době, jak jsou velké rozdíly mezi sociálními skupinami, tak jsou rozdíly mezi věkovými skupinami. Mladí lidi už se na televizi vůbec nedívají, pouští si to, co chtějí a kdy chtějí. Rozdělení lidí ztěžuje úkol vymyslet dobrou, kvalitní televizní zábavu. Už jenom když řeknu, zní to pejorativně – televizní zábava.

Přitom do toho spadají talk show, třeba Zázraky přírody... Nemusí to být za každou cenu scénka-písnička-rozhovor-scénka-písnička-artisti... Nemusí to být jako Televarieté . Ale myslím si, že v nějaké nové formě třeba s La Putykou nebo s nějakými stand-upisty, že by takový pořad měl velkou šanci na úspěch.

Na čem stojí tvůj humor? Na jakých filmech, hláškách, humoru? Čemu ses smál?

Myslím si, že strašně podstatné je, kdo vás formuje. Mě formoval brácha, máma... Co se humoru týče, doma jsme si nikdy nic nedarovali. Pak celou konzervatoř suchý, drsný humor Jakuba Wehrenberga, se kterým jsme to měli podobně. Do toho bráchovi kamarádi z vysokých škol, to všechno mě formovalo, je důležité to nasávat, vnímat to. Mám rád černý i nekorektní humor.

Napadlo tě někdy, že bys dělal jinou práci?

Čtěte také

Nejsem adrenalinový typ, dělám to kvůli práci, říká Maroš Kramár o pořadu Zázraky přírody

Mnohokrát. Ale člověk by měl pořád v zátylku, že je zrovna u něčeho, čemu se říká asi štěstí a příležitost, a že to není samozřejmost. Protože mám ve svém okolí velké množství kamarádů, kteří jsou moc šikovní, ale třeba nemají takové štěstí, jako mám já. Je to o štěstí určitě. Mně to, že můžu dělat jinou práci, pomohlo tenkrát v Americe, když jsem začal dělat zahrady a taky jsem se všechno musel naučit. Akorát to bude těžší, že se to bude člověk učit v padesáti – než ve dvaceti, ale myslím si, že tu možnost má kdykoli každý. Jde to, nesmí se toho člověk bát a propadat skepsi.

Kde se Aleš Háma inspiroval pro roli Karla Kadlece v seriálu Limity? Kdy se poprvé objevil v televizi jako moderátor? A jak vzpomíná na setkání v přírodě s medvědem či vlkem? Poslechněte si celý rozhovor.