Karel Hvížďala: Autentická vzpomínka na Karla Kryla
Dnes, 12. dubna, uplynulo 55 let od vydání LP desky Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka, před 80 lety 12. dubna se Kryl narodil v Kroměříži, zemřel v necelých padesáti letech v Mnichově a 9. září 1969 odjel na písničkářský festival do Waldecku, ze kterého se vrátil až 30. listopadu 1989, a to z našeho domku v Bonnu. Znali jsme se od roku 1968.
Mířil na pohřeb své matky, která zemřela s úsměvem na tváři při pohledu na televizi, když viděla, jak se hroutí režim. A protože byl Kryl svědkem toho, jak komunisté krumpáči ničí tiskařské stroje tehdy již více než čtyřicetileté slavné tiskařské firmy Kryl a Scotti, která vydávala převážně bibliofilské tisky většiny našich básníků, vůči novému režimu zatvrdl, ale zároveň čtením i stykem s věhlasnými básníky získal vytříbený vztah k češtině. Obě zkušenosti využil ve své tvorbě.
Čtěte také
Z Mnichova do Bonnu přijel proto, že tam sídlila československá ambasáda. Neměl německé občanství a Svobodná Evropa, pro kterou pracoval, musela pro něj vyžádat zvláštní povolení k vjezdu do republiky. Po dvoudenním čekání ho dostal. Těsně před odjezdem, 29. listopadu 1989, jsem ještě domluvil s Vladimírem Kovaříkem, který tehdy pracoval v Mladé frontě, že jim pošlu exkluzivní rozhovor s Krylem. Vyšel den před jeho příjezdem díky Wili Buchertovi, který ho bez schválení zařadil do vydání.
Mám čistý svědomí
Kryl čtenářům vzkázal: „Nemám domluveno vůbec nic. Vzdor tomu doufám, že se to bez zpívání neobejde. Posluchače jsem poznal před pár dny ve Vratislavi poprvé po dvaceti letech, a trochu se chvěji, myslím-li na setkání s nimi... Dlužím ještě jeden koncert, který si zaplatili, přesně řečeno měl být 26. září 1968 v Bohumíně. Tam bych rád začal.“
Čtěte také
Než Kryl dostal vízum, pekl v naší kuchyni králíka na česneku a hrál si na hostitele. V knize Výpověď jsem jeho tehdejší monolog zaznamenal: „Takovej krásnej den je venku a já ho strávím na československý ambasádě, kde jsem nikdy před tím nebyl... 8. listopadu jsem se vrátil z Vratislavi a v NDR padla vláda a její šéf, nebo to bylo v opačném pořadí, už ani nevím.
Než jsem se stačil vzpamatovat z té únavy, padla v Berlíně zeď, a než jsem se probral z téhle noviny, přišel 17. listopad. Pak padl Jakeš. Pět minut poté jsem se dozvěděl, že mi zemřela maminka... Jedu do absolutně cizí země... Víš, viděl jsem lidi, kteří přežili fašistický koncentrák, komunistický koncentráky a pak se podělali před markou.... Mám obavy z lidí, kteří budou říkat, my jsme tady bojovali... Prostě nevím, jedu do Afriky, ale mám z toho, co se tam děje, respekt, obavu, trému, ale čistý svědomí.“
Kryla drželi na letišti hodinu a deset minut, bezdůvodně. Kovařík na něj čekal a měl strach, jestli ho pozná. Byl překvapen, že vypadá pořád stejně. Tisková konference v jídelně Mladé fronty, kterou pro něj zorganizoval v Panské ulici 8, trvala od 13:00 hodin do 15:30. Bylo na ni přes 70 novinářů, cizí televize včetně několika amerických stanic a jedné kanadské. Kryl tam zpíval. Oba byli evidentně spokojeni. Víc se mi do dnešní poznámky nevejde, omlouvám se.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
