Karel Barták: EU se pokouší několika způsoby najít odpověď na příliv migrantů. Migrace bude jedním z hlavních témat kampaně před eurovolbami
Migrace je nejkontroverznější a nejnepříjemnější téma, kterým se musí Evropská unie zabývat. Vyvolává značné emoce, je snadno zneužitelné národoveckými populisty a vzbuzuje kontroverze na každém kroku.
O to víc těší, že se ministři vnitra 27 členských zemí na neformální schůzi ve španělském Logroňu posunuli kupředu směrem ke konečnému schválení nové a přísnější migrační a azylové legislativy, která by po osmi letech paralyzujících sporů měla nastavit pravidla a tudíž odstranit aspoň část toxické zátěže.
Čtěte také
Eurokomisařka Ylva Johanssonová na tiskové konferenci uvedla, že debata ohledně krizového režimu na vnějších hranicích EU byla „slibná“ a otevřela cestu k dohodě o tomto posledním otevřeném bodu zmíněné legislativy, a tudíž také k jejímu projednání v „trialogu“ s Evropským parlamentem.
Smyslem operace je, aby migrační a azylový „pakt“ byl definitivně schválen do eurovoleb, které se budou konat začátkem června 2024. Ani poslední etapa však nemusí být snadná – europoslanci mají většinově podstatně jiný názor na mnoho bodů, na kterých se členské státy už dohodly.
Nová evropská legislativa?
Pak zde máme rozhodně negativní postoj Maďarska a Polska. Pokud se k nim už nikdo nepřidá, což není jisté, nezbude oběma zemím než nové zákony dodržovat.
Čtěte také
Vzpoura premiérů Orbána a Morawieckého, kteří se na červnovém summitu EU pokusili zpochybnit princip hlasování kvalifikovanou většinou v této věci, zůstane ovšem nejen nepříjemnou vzpomínkou, ale i jakýmsi mementem, že členské země Unie nebyly v této klíčové věci schopny dosáhnout konsenzu.
I pod tlakem Polska a Maďarska, ale také Itálie, Nizozemska a dalších zemí se Unie vydala na cestu dohod se třetími zeměmi, přes které migranti do Evropy přicházejí. Po vzoru dohody s Tureckem z roku 2016, na jejímž základě EU platí za to, že turecké úřady brání migrantům cestovat do Evropy, uzavřela nedávno podobné ujednání s Tuniskem.
Nabídla mu 100 tisíc eur za to, že bude pečlivěji hlídat, aby migranti ze subsaharské Afriky nesedali na vratká plavidla směr italský ostrov Lampedusa. A dalších 900 milionů na podporu tuniské ekonomiky – jinak nebyl prezident Saíd ochoten dohodu podepsat.
Čtěte také
Lidskoprávní organizace bijí na poplach, že Unie podplácí autoritářský Saídův režim; s tureckým Erdoganem to bylo před sedmi lety také tak a nic se nestalo. Italská premiérka Giorgia Meloniová, která se do Tunisu také vydala, naopak označila dohodu za vzor, podle něhož bude Unie nyní vyjednávat s Libyí, Marokem a dalšími státy.
Sem tam se ještě objeví připomínka strašlivého ztroskotání lodi plné migrantů u řeckých břehů koncem června, při kterém se utopilo pět stovek lidí, a požadavek zajistit lepší bezpečnost pro tyto plavby. Evropskou veřejnost to však zajímá jen okrajově.
Je jasné, že se z migrace, zejména té jižní, muslimské, stane velké téma voleb do europarlamentu, se všemi excesy a výmysly. Na české scéně se o ně postarají protagonisté hnutí ANO i SPD. V Nizozemsku kvůli migraci padla vláda, Rakousko odmítá ze stejného důvodu zrušit hraniční kontroly se Slovinskem, a tak dále. Nejlepším protiargumentem by pak byla nová evropská legislativa – zajisté jsou lepší tvrdší a možná i diskriminační pravidla než bezbřehé strašení bez jakýchkoli pravidel.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
