Filmový magnát Miloš Havel se snažil uhrát, co mohl. Kolaborantem ale určitě nebyl, tvrdí publicistka

Film okouzlil nejen diváky, ale také vedení totalitních států. Dobře si totiž uvědomovali, jaký je v nich propagandistický potenciál – a dělali to nacisté i komunisté. V českých zemích byla éra rozvoje zvukového filmu spojena s osobností Miloše Havla. „Představoval největšího filmového magnáta, bylo na něj ,vidět‘ už od první republiky, filmu se totiž věnoval už od svých 18 let,“ vysvětluje publicistka Krystyna Wanatowiczová. 

„Komunistům byl trnem v oku, protože měli v plánu kinematografii znárodnit,“ dodává v pořadu Jak to bylo doopravdy.

Účinkuje: publicistka Krystyna Wanatowiczová
Hrají: Kajetán Písařovic, Ondřej Brousek, Igor Bareš, Jan Vlasák a Michal Zelenka
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Miloš Havel se tak stal zároveň symbolem, který proslulé a velkoryse navržené Barrandov Studio, resp. ateliéry, dobudoval v listopadu 1931. Tehdy se naplno projevily také důsledky světové hospodářské krize.

Havlovo podnikání tak bylo nejen odvážné, ale také riskantní. Zajímavostí je, že za některé z jeho úvěrů ručila tehdy sama republika.

Klíčový nástroj propagandy

Nejen ekonomické obtíže zasáhly do této industrie, po podzimu 1938 přišlo Československo o Sudety, a tím také o kina a část svých zisků.

Čtěte také

Varující byly také události v sousedním Německu, kde vládnoucí nacisté kinematografii znárodnili. A už tehdy bylo jasné, že se mají stát klíčovým nástrojem nacistické propagandy.

Když pak o několik měsíců později nacistická vojska začala okupovat i zbývající část našeho státu – stalo se to v noci ze 14. na 15. března 1939 –, kdy ve své lóži seděl Miloš Havel s tehdejší hereckou celebritou Lídou Baarovou. Tehdy ji řekl: „Hrozná novina: německá vojska překračují hranice“.

Měl pravdu, byla to hrozná novina pro všechny, neméně i pro Miloše Havla, protože německá správa chtěla odkoupit majoritní podíl v jeho firmě.

Čtěte také

Bylo to za směšnou částku, a on to odmítl. Ale jeho ekonomická situace byla dlouhodobě špatná, protože ateliéry se efektivním podnikatelským projektem nestaly – a ani kvůli těžké době vlastně nemohly.

„Po dalším vyjednávání, a především vydírání, Havel pochopil, že vyjednávání s Němci bude složité. Několikrát ho zatkli, tvrdě na něj tlačili. Dařilo se mu získat na svou stranu různé přímluvce, ale během tohoto přetahování úplně zešedivěl. Nakonec německá firma ,odkoupila‘ 51 procent, 20 procent získala protektorátní vláda,“ vysvětluje Wanatowiczová. „Havel ale dosáhnul, aby mohl za zvýhodněných podmínek natáčet české filmy – mělo jich být pět ročně,“ doplňuje.

Film a těžká doba

Českým divákům tak zůstala možnost „zajít do kina“, pro mnoho lidí z umělecké branže zůstala možnost obživy v oboru. Sám Miloš Havel řadě svých zaměstnanců půjčoval peníze a podporoval české autory, mezi nimi Vítězslava Nezvala, Jana Drdu, Václava Řezáče nebo Jiřího Frejku.

Čtěte také

Dodnes nám z těch let zůstaly filmy, jako například Noční motýl, Eva tropí hlouposti, Babička a i Dívka v modrém.

S koncem 2. světové války přišlo znárodnění kinematografie, jedním z aktérů „protihavlovského tažení“ byl i režisér Otakar Vávra, který svou dráhu začal právě u Miloše Havla.

Komunisté rozjeli svůj hon na podnikatele, představitele prvorepublikové elity a všechny ty, kteří se jim odmítali podvolit. Obětí se stal i Miloš Havel, a to pod jednoduchou záminkou, která z něj chtěla udělat nacistického kolaboranta.

Čtěte také

Během pár let tak stál nejen před soudy, komisemi, ale byl na doživotí vyloučený z filmové branže. Skončil ve vězení a v pracovním táboře. Emigrovat do západního Německa se mu podařilo až po letech. Tam také, v Mnichově v roce 1968 zemřel.  

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli majitel filmových ateliérů Barrandov Miloš Havel za války kolaboroval s nacisty, publicistka Krystyna Wanatowiczová odpovídá: „Nedá se podle mého označit za jednoznačného kolaboranta s nacistickým režimem. To by bylo příliš černobílé. Nálepku ale získal, protože byl vidět, a snažil se uhrát, co mohl. Také byl ale v postavení, kdy už to nešlo dělat jinak“.  

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Ivany Chmel Denčevové.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.