ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Do prosince 1949 nikdo v tehdejším Československu o Číhošti nevěděl. Malá celkem bezvýznamná vesnička si žila svým vlastním životem. Ze Zahrádky tam krátce předtím přišel farář Josef Toufar. Rodák z Arnolce u Polné studoval na kněze poměrně pozdě a vysvěcen byl až v roce 1940 ve svých osmatřiceti letech.

Toufar byl mezi lidmi velmi oblíbený, vzpomíná Ladislav Veselý ze Zahrádky: "Byl to moc hodný člověk, ministroval jsem mu od roku 1940. U nás byl starý páter a Toufar byl jako kaplan. Zastal ale všechno. Vždycky po mši si s lidmi povídal, zajímal se o starosti všedního dne." Podobně o něm hovoří lidé z Číhoště. Žijícím svědkem všech událostí je Růžena Lebedová. "Ten člověk měl neuvěřitelné schopnosti, přitahoval k sobě mladé lidi. Dal nás všechny dohromady - děti, starší, prostě všechny." Už kronika v Zahrádce Toufara nazývá nepřítelem lidově-demokratického zřízení, stejné to bylo v Číhošti, kde ale paradoxně do kostela chodili i ti největší soudruzi.

K pohybu křížku došlo v neděli 11. prosince 1949 při kázání. Duchovní stál na kazatelně a kynul k lidu. Najednou se stalo něco zvláštního. "Nepřipisovala jsem tomu žádnou důležitost," říká očitá svědkyně Jaroslava Trtíková, rozená jako Vavřičková z hospody v Číhošti, "myslela jsme si, že to je nějaké znamení, byla jsem v té době hodně nemocná." Pak se ale o pohybech začalo mluvit a farář se rozhodl, že to ohlásí svému biskupovi. Událost zakrátko do Číhoště přilákala celé zástupy lidí a poutníků. Kněz se tak logicky stal relativně snadným cílem příslušníků Státní bezpečnosti. "Potřebovali se dostat na kloub katolické církvi a tohle se jim hodilo," vysvětluje historička Alena Jindrová. Vůbec Vysočina byla pro vládnoucí aparát velmi důležitá. Žilo tam hodně věřících lidí a církev měla velký vliv.

A tak se zrodil plán - zatknout faráře, veřejně ho očernit a celému národu říci, jak tahal za drátky a pohyboval s křížkem. Pro Josefa Toufara si Státní bezpečnost přijíždí 28. ledna 1950. "Měl být zrovna hasičský ples. Žádný ples se ale nekonal, sešli jsme se u nás a modlili se růženec, protože jsme věděli, že nic neudělal. Byl nevinný," stojí si za svým Růžena Lebedová. Toufar se dostal do spárů vyšetřovatele Ladislava Máchy a jeho skupiny. Podle příkazu shora měl být případ rychle objasněn a připraven k velkolepému soudnímu procesu. Vyšetřovatelé proto potřebovali přiznání. "Týrali ho naprosto nelidsky, musel jíst přesolenou polévku a dlouhé hodiny trávil v temné celé," připomíná Jindrová. Nakonec přiznání podepsal, včetně toho, že je homosexuál s pedofilními sklony. Komunisté nechtěli, aby zemřel. Vyšetřovací metody byly ale tak kruté, že podlehl mnohačetným poraněním. Umírá na operačním stole prominentní nemocnice Sanops, kam ho převezli z věznice ve Valdicích.

Lidé v Číhošti nic nevěděli, vše bylo přísně utajené. Až po dvou letech přijíždí znovu tajní policisté a neteři faráře předávají nůž a peněženku jako památku. Případ se dostává na světlo - díky statečnému redaktorovi Lidové demokracie Jiřímu Brabencovi - až v roce 1968 a právě tento novinář poprvé veřejně pranýřuje krutého policistu Máchu. Doba tomu ale nepřála, a tak potrestán nebyl. Před soudem stanul až v roce 1998 a byl uznán vinným z podílu na smrti číhošťského faráře. Hájil se mimo jiné tím, že pracoval dle rozkazu Osvalda Závodského, který byl ale popraven už v roce 1954.

Události v Číhošti dodnes vyvolávají otázky. Katolická církev je v hodnocení samotných pohybů křížku velmi opatrná, královehradecký biskup Dominik Duka o tom mluví jako o minimalistickém zázraku. Současně ale říká, že to je jakýsi symbol. Sám je také svědkem událostí z roku 1999, kdy se na okně fary v Číhošti objevil stejně veliký symbol křesťanství jako se pohyboval na oltáři v prosinci 1949. Mimochodem ten původní křížek - zřejmě ve strachu - policisté zničili.