Podnikatelská rodina Löwových dala Jihlavě dnešní Helenín, píše ve své knize Zdeněk Geist

Druhým důvodem přestěhování sídla společnosti do Helenína podle autora knihy o textilních průmyslnících Löwovi – Příběh rodu textilních továrníků byla existence textilního maloprůmyslu, který v této době začal na Jihlavsku krachovat. „Byla tady poměrně velká zkušená pracovní síla, kterou mohli zaměstnat,“ upozorňuje Zdeněk Geist.

Začal s jedním stavem a do několika let pro něj pracovalo sto stavů

První investice v helenínském údolí proudila do stavby ubytoven pro budoucí vedení továrny, ihned potom se pustili do budování dělnické kolonie, která v Heleníně stojí dodnes. „Jejich snaha o vybudování zázemí byla na poměry v tehdejší monarchii a zejména na Jihlavsku opravdu velmi významná a neobvyklá.“

Adolf se vyučil tkalcem, v roce 1848 přestoupil na katolickou víru. „Vzal si katoličku, ale možná přestoupil na víru, aby se mu snáze podnikalo. Tehdy to Židé neměli jednoduché. Začal s jedním stavem a do několika let pro něj pracovalo sto stavů a napadlo ho postavit továrnu. Takhle v Brně začali,“ ve stručnosti přiblížil podnikatelské schopnosti zakladatele textilního podniku Zdeněk Geist.

Nedařilo se v Žilině, tamní podnik zkrachoval

Továrnu po Adolfovi převzal jeho syn Karel. „Místo aby nastoupil do již velké továrny, otec ho poslal na zkušenou do Anglie, tam pracoval jako dělník tři roky, aby poznal tamní způsob výroby. Tehdejší anglická výroba byla špičkou na evropském kontinentu a představovala velkou konkurenci pro rakouskou produkci.“

Rodině se dařilo rozšiřovat podniky v Heleníně, v Malém Beranově, i v Brně. Jediný výrazný podnikatelský neúspěch zaznamenal Karel Löw ve slovenské Žilině. „Továrnu postavil, velmi moderní, velmi velkoryse. Po několika letech zkrachoval. Část podniku musel prodávat pod cenou, což výrazně ovlivnilo podnikání i na Moravě,“ líčí jihlavský badatel Zdeněk Geist.

Byli velmi úspěšní v kontaktu se státní správou

Rodině se dařilo jak v habsburské monarchii, tak v nově vzniklém samostatném Československu. „Oba dva, otec a syn Adolf a Karel byli vyznamenáni císařem stejnými řády, povýšeni do šlechtického stavu. Dařilo se jim ve vládních zakázkách. Karel Löw byl pověřen vládou Rakouska-Uherska k nejrůznějším cestám mimo monarchii jako expert na textilní průmysl. Oni za monarchie byli velmi úspěšní v kontaktu řekněme se státní správou. V tomto trendu pokračovali i později,“ vyprávěl Zdeněk Geist.

Všechny tři syny jmenovitě vyloučil ze závěti jako potenciální spolumajitele všech podniků

Karel Löw měl se svojí první ženou sedm dětí, tři dcery a čtyři syny. Jeden z nich - druhý nejstarší se zastřelil v pět a dvaceti letech. „Nejstarší syn Karel dlouho vedle svého otce vedl továrnu. Pak se oženil a odstěhoval se do Rakouska. Dva jeho bratři Bruno a Adolf byli lupínci. Oba dělali dluhy, otec dlouhá léta jejich problémy řešil. Celý život se o ně staral, pravda je, že všechny tři syny jmenovitě vyloučil ze závěti jako potenciální spolumajitele všech podniků a postaral se o ně poměrně velkorysou apanáží,“ vypráví Zdeněk Geist.

„Rodina Löwova se dokázala vyrovnat s různými změnami, až druhá světová válka byla zlomem jako pro spoustu jiných rodin,“ říká autor knihy Löwovi Příběh rodu textilních továrníků.