Zvony odletěly do Říma a nahradilo je hrkání. Starou tradici udržují v Dlouhém na Žďársku

Na první hrkání se obyvatelé Dlouhého scházejí už na Zelený čtvrtek v podvečer. Hrkačky mají v rukou hlavně děti. A nejsou to jen ty známé malé dřevěné hračky do ruky. V Dlouhém chtěli, aby je bylo pořádně slyšet, a tak si pořídili hrkače na kolečkách, které se trochu podobají trakačům. Rachot vydávají pořádný. „Pořídili jsme si je od velice šikovného truhláře,“ říká organizátorka hrkání Květa Pejchalová. „To hrkání probíhá ještě na Velký pátek ráno, potom v poledne, potom ve tři hodiny, a v sobotu jdeme ještě ráno a v poledne,“ dodává.

Hrkači v Dlouhém obcházejí obec celkem pětkrát. Nejnadšenější jsou děti

Celý zástup hrkačů chodí po obci a zastavuje se u křížků, hřbitova, a dalších významných míst. Na každém se pomodlí, zazpívají a pak jdou s rachotem dál. „Já jsem se sem přivdala asi před sedmnácti lety a od té doby chodím každý rok,“ říká Pavlína Tulisová. S hrkači už chodí i její tři děti. Malá Adélka točí v ruce jen malou hrkačkou. „Mně to jde s tímhle líp,“ vysvětluje. Asi patnáctileté dívky si trochu postěžovaly, že musí ve svátek brzy ráno vstávat, hrkání totiž začíná už o půl osmé. Vždy ale stejně přijdou. „Tady se na to všichni těší, takže dobrovolně vstáváme,“ říká dívka vesele.

Asi po hodině se hrkači vracejí na výchozí místo, ke kapličce naproti obecnímu úřadu. Ještě se domlouvají na další, tentokrát ranní hrkání, a odcházejí do kostela na obřady Zeleného čtvrtku.