Zkoušky dospělosti

Období blížících se zkoušek dospělosti se obvykle pozná podle studentů, kteří převlečeni za maškary žebrají v ulicích o pár korun na maturitní večírek. Výjimečně se mezi nimi objeví kolektiv, který vyjde do ulic jako celek a veřejným vystoupením si příspěvek zaslouží. Tak se letos chovali například studenti maturitního ročníku Janáčkovy konzervatoře, kteří ale mají výhodu, že umí na něco hrát, a tak vpochodovali říznou dechovkou do centra města a dělali lidem radost. Každopádně to je jenom začátek toho celého blázince, který studenty v dalších dnech přípravy před maturitou čeká. Někteří to už mají za sebou a jsou šťastní, jiní, jako třeba náš kluk maturují právě dnes. Týden před tím si poprvé za celé studium poctivě rozdělil volné dny na konkrétní předměty a počty maturitních otázek a začal se podle tohoto časového harmonogramu učit, biflovat, šrotit, prostě snažil se od rána do večera dostat do té hlavy všechno, co si za dobu svého řádného studia nezapamatoval. A když už byl v situaci, kdy tušil, že se ani všechno naučit nestihne, tak se doma porouchal počítač, a protože naše dítě je jediné, které tomu rozumí víc než máma s tátou, musel odložit učení a změnit se v opraváře výpočetní techniky. A kdo kdy seděl vedle takového počítačového lékaře, tedy opraváře, tak určitě ví, co je to za trpělivé lidi, a když se jim nedaří, tak musejí být ještě trpělivější, protože normální nervní člověk by už vzal sekeru a ten počítač prostě rozsekal na kousíčky, protože nechápe, co se uvnitř odehrává a jak z toho ven. No a ten náš kluk opravoval a pořád se nedařilo a nedařilo, počítač se sekal a zase vypínal, a to pořád dokola, a když už to trvalo několik hodin, tak bylo na tom dnešním maturantovi vidět čím dál tím víc, že se něco nedaří, a že mu utíká další čas, který měl vyhrazený na učení. Prostě zoufalá situace. A já ho tak po očku pozoroval a říkal jsem si: "Vidíš, dobrá škola života. To už není o tom, že se někde v rožku pokoje učím a když mám hlad, vlezu do ledničky a vybílím tam co vidím, to je už o zodpovědnosti, protože musím dodělat nutnou práci, opravit poruchu a další ještě důležitější práce na mě čeká a nedá se to odložit". A pak najednou bylo vidět, jak se ten mladý kluk, ten maturant, uzavřel do sebe, soustředil a problém vyřešil. Pak vstal a šel se rychle učit, aby dohnal zpoždění. A já v něm najednou uviděl dospělého chlapa, který pochopil hodnotu zodpovědnosti a spolehlivosti vůči druhým. A tak nezbývá, než podobným klukům a holkám, kteří tento týden maturují, popřát, aby se soustředili a tu maturitní komusi doslova roznesli svými zkušenostmi a vědomostmi v zubech. Nic jiného se také od takové zkoušky dospělosti vlastně ani nečeká. Příjemný den přeje Artur Kubica.