Životní cesty Simony Chytrové: Nominace na olympiádu, Tankový prapor a tvorba kostýmů
Vnímáme ji hlavně jako herečku. Do povědomí veřejnosti se vryla coby Janinka Pinkasová z úspěšného filmu Tankový prapor. Méně už se ví, že byla také úspěšnou sportovní gymnastkou a je stále kostýmní výtvarnicí.
Simona Chytrová měla původně dobře našlápnuto k vrcholovému sportu. Od dětství se věnovala sportovní gymnastice. Získala titul mistryně republiky a dostala se do reprezentace. Nominace na olympiádu v Montrealu jí unikla jen kvůli nízkému věku. „Smělo se tam až ve čtrnácti letech, mně bylo třináct. A další čtyři roky do Moskvy bylo dlouho,“ vypráví v pořadu Alex a host.
Setkání s Věrou Čáslavskou
Do střediska vrcholového sportu se dostala už v deseti letech, kde poznala i legendární gymnastku Věru Čáslavskou. „Ona tam byla vlastně na zapřenou. Přestože všechno vyhrála, tak po roce 1968 ji nikdo nezaměstnal. Když přišli papaláši na kontrolu, musela se schovat. Byla ale úžasný člověk. V šesti letech jsem dostala její knížku Cesta na Olymp, tak jsem si ji od ní nechala podepsat. Myslím, že mě to na celý život posílilo. Protože ona si také prožila těžkej život,“ vzpomíná na legendu.
Ani se Simonou Chytrovou se život nemazlil. Ve vrcholovém středisku vládl přísný režim. „Nemohly jsme jíst, hlídali nám váhu. Když jsme přibraly, tak nás vyhazovali. Všechny holky si udělaly těžký zraněný, protože tělo bylo oslabený. Já si v jedenácti letech udělala distorzi páteře. Půl roku jsem ležela v sádrovým lůžku, pak mi dali krunýř na dva roky.“
Přesto se dokázala ve třinácti letech vrátit, vyhrát mistrovství republiky a získat nominaci na olympiádu v Montrealu. „Já to pak odnesla ještě anorexií. Musela jsem z gymnastiky odejít. Doktor řekl, že bych takhle umřela.“
Od Semaforu ke kostýmnímu výtvarnictví
Hlásila se na DAMU, talentové zkoušky sice udělala, ale neprošla kvůli kádrovému profilu. „Nicméně jsem dostala nabídku hostovat v baletu Národního divadla v rámci opery. Pak byl konkurz do Semaforu, udělala jsem ho, ale já měla tenkrát jiný zájmy, takže jsem nenastoupila,“ usmívá se při vzpomínce.
Byla a je hodně všestranná, nevěděla, u čeho zůstat. „Jako bych nikam nepatřila – ani do baletu, ani mezi herečky, ani mezi sportovkyně, ale všude mě pořád chtěli použít. Takže jsem byla i v televizi. A jednou se tam objevil zase pan Suchý. Líbily se mu akrobatický věci, které jsem tam dělala.“
Do Semaforu už napodruhé nastoupila a působila v něm osm let. Díky Jiřímu Suchému se dostala i k vytváření kostýmů. „Já jsem také hezky kreslila, měla jsem obrázky i na výstavě. Když zemřela kostymérka Semaforu, Běla Suchá, dal mi pan Suchý i tuto možnost. A mě to začalo nejvíc bavit. Mám ráda výstavy a spolupracuju na nich. To je moje poloha, to mě nabíjí a touhle cestou mě baví jít.“
Na jaký kostým je nejvíc pyšná? Jaké je hrát pod režijním vedením svého muže, Víta Olmera? Jakým směrem se vydal jejich syn? Jaká je její oblíbená destinace? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
