Židovský skauting v Československu

Historie židovského skautského a mládežnického hnutí je v Čechách a na Moravě spjata až s obdobím první republiky. Pro české Židy představoval skauting směs dobrodružství, romantiky, vzpoury proti měšťáctví, odpor k materialistickým hodnotám.

Na rozdíl od klasického skautingu však židovské organizace přinášely ještě něco zvláštního – myšlenku sionismu. Výrazně se to projevilo především v době ohrožení demokratického Československa. Židovské skautské a mládežnické organizace tehdy programově usilovaly o to, aby nacismem ohrožení Židé našli útočiště v samostatném židovském státu, o jehož vznik se měli přičinit. A tak se k obvyklému programu skautských schůzek, výprav a táborů přidala v židovském prostředí také výuka hebrejštiny, dějin Palestiny nebo zpěv hebrejských písní.

Na Slovensku se ovšem myšlenky sionismu prosazovaly v židovském prostředí v důsledku odlišných historických, sociálních a ekonomických podmínek již dříve. V nábožensky tolerantnějších Čechách a na Moravě byl naproti tomu sionismus až do druhé poloviny 30. let jen teoretickou, do značné míry „salónní“ záležitostí.

Židovské skautské oddíly působily za první republiky na téměř stovce míst, přičemž někde bychom našli oddíly hned několika uskupení. Počet jejich členů závisel na velikosti místní židovské obce. Praha přirozeně vedla, velkou základnou židovského skautingu byly i Brno, Bratislava, Košice nebo Ostrava. Známé byly též židovské skautské skupiny v Olomouci a Prostějově. Současně řada židovských oddílů fungovala přímo pod celostátním Svazem skautů.

Vynikající oddíl tohoto typu působil například v Plzni. Někteří jeho členové odešli ve válečných letech bojovat do zahraniční armády. Židovským skautským hnutím celostátního rozsahu bylo Makkabi Hacair, což znamená Mladý Makabejec, k němuž jen na Moravě patřilo téměř 25 skupin.

Když nacisté okupovali české země, zakázali veškerá židovská mládežnická hnutí a ta svou činnost nadále vyvíjela tajně. Jednou z aktivit byla tzv. Hilfedienst: pomoc starým a nemocným Židům, kteří byli spolu s dalšími povoláváni od prosince 1941 do transportů směřujících do Terezína. Židovští skauti jim pomáhali zařídit, na co již sami nestačili, a nakonec se s nimi vydali ke shromaždišti u pražského Veletržního paláce, poskytovali jim podporu i útěchu.

Na Slovensku byla nejstarší židovskou skautskou organizací Hašomer Kadimah neboli Strážci vpřed, která vznikla již v roce 1913 v Budapešti a původně byla určena židovským chlapcům maďarské národnosti. Další významná skupina nesla název Hašomer – Strážce. Založili ji mladí polští sionisté přecházející přes Slovensko do Palestiny.

V roce 1926 se obě hnutí sloučila, a vznikla tak židovská skautská organizace Hašomer Hacair - Mladý strážce. Na Slovensku se hašomeři stali počtem svých členů postupně nejsilnějším židovským skautským hnutím, protože na rozdíl od ostatních organizací dokázali oslovit mládež ze sociálně slabších vrstev.

V židovském skautingu a sionistickém mládežnickém hnutí vyrostla řada výrazných osobností. Budeme se jim věnovat v další části vyprávění o židovském skautingu v Čechách a na Moravě za 14 dní.