Želivský poutní kostel se znovu přiblížil myšlenkám svého stavitele Santiniho

Původní svatostánek pochází ze třináctého století. Dnes, po několika přestavbách, se skládá ze síňové trojlodi se střední lodí, dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Uvnitř se nachází třeba raně gotický ozdobný výklenek z počátku čtrnáctého století nebo mramorová deska na hlavním oltáři, která nese letopočet 1462.

Šeď uvnitř kostela nahradily barvy

Od devatenáctého století byl kostel uvnitř šedý, říká Med. „To 19 století takové bylo, na zdech byla výmalba - orientální ale velmi temná.“ Tu restaurátoři z větší části odstranili. Tmavost ustoupila před pastelovými a zlatými barvami. Jen v některých částech zůstala šedá výmalba jako tichá připomínka dřívější doby. Je ale schovaná za baldachýnem, takže návštěvníci ji přejdou bez povšimnutí. Během oprav ale dělníci narazili na několik problémů. Kromě červotočů, kteří zničili část vnitřního vybavení, také řešili, jak zrekonstruovat původní vybavení, aby se netlouklo s novými barvami.

Po opravách se v kostele znovu slouží mše, slavnostní otevření nebylo

I přesto, že byl kostel Narození Panny Marie zavřený několik měsíců a želivští farníci museli na mše chodit buď do kaple, nebo do křížové chodby, slavnostní otevření se nekonalo. Jakub Jan Med si to vysvětluje tím, že třeba varhany potřebují k naladění stálejší teplotní podmínky. Varhanní práce skončili až před nedávnem. Slavnost tedy nebyla ale, co není, může být. Za zdařilou opravu a rekonstrukci, která stála zhruba 33 milionů korun, totiž kanonie byla nominovaná Národním památkovým ústavem na cenu Patrimonium pro futuro. Vítěze komise oznámí v září.