Žebrácký flašinet, houpací koník a poklice ze 17. století. Muzeum v Habří vypráví příběhy z historie, která sahá až ke Karlu IV.

Hledá se snadno, domů zde stojí opravdu jen pár. V muzeu najde návštěvník podrobně zmapovanou historii osady a jejího okolí, archeologické nálezy i předměty z běžného života zdejších obyvatel. Každá vystavená věc má svůj příběh – kuchyňská poklice přežila staletí, houpací koník z největšího statku, nebo flašinet rakouské výroby.

Jak flašinet hraje, předvádí točením kliky zakladatelka muzea Andrea Buchtová. „Byl to žebrácký flašinet. Po válce měli váleční invalidé jako jediní povolení žebrat, aby se nějak uživili. Takže s tím většinou seděli někde na ulici a snažili se zajistit si obživu. A ten flašinet byl vyzdobený různými cedulkami, hračkami, cingrlaty, aby to upoutávalo pozornost. Někdy se podařilo flašinetáři tomu žebrákovi splašit nějakou hadí ženu, ta se taky hodila,“ směje se Andrea Buchtová. „To je trošku otázka, jak se na takovém bohatém statku ocitl žebrácký flašinet. Co víme z matrik, tak tady spousta žebráků umřela. Kousek pod námi byla Burianova hospoda a jedna z variant je, že ten flašinet tam propil nebo prohrál v kartách.“

V muzeu zaujmou nápisy Naprosto unikátní vesnice a Tajemné Habří, které stále překvapuje i historiky Podle Andrey Buchtové je na Habří zajímavý katastr s velkými statky a autor první zmínky. „Tady je mapa z roku 1835, kde je vidět, že veškeré pozemky byly rozděleny ke třem nebo čtyřem domům. První písemnou zprávu o Habří napsal moravský markrabě Karel, který se později stal tím známým králem a císařem Karlem IV.“

Věcí k prohlížení je v malém muzeu spousta, nechybí ani hračky. „Před námi vidíme dřevěného houpacího koníka ze statku č. 7. To byl jeden z nejstarších domů tady v Habří, a to je houpací kůň, který tam stával v kuchyni. A manžel ho zachránil, když potkal pana souseda, který mířil zrovna ke kontejneru, že vyhazuje nepořádek z půdy. Zastavil ho na poslední chvíli! Manželova maminka, pamětnice, která se tady narodila a prožila v Habří celý život, vzpomínala, že jako malé dítě se ve statku číslo sedm v kuchyni na tom koníkovi houpala.“ Nejsilnější vztah má ale Andrea buchtová k archeologickým nálezům, které stále nachází. Z nich se podařilo restaurovat i téměř celou poklici: „Poklice je z konce 17. století a je z hájenky svobodníků Volavých, rodiny mého manžela. Zachovala se asi díky tomu, že byla prasklá, proto pravděpodobně v té chaloupce zůstala.“