Zdeněk Dryšl: Zapšklost a cynismus ničí vztahy. Proč má vlídné slovo smysl i v těžké době?

Nikoho asi nepotěší, když se setká s člověkem, z něhož doslova čiší, že je v nenáladě. Ať už jde o neochotnou prodavačku, nerudného úředníka za přepážkou nebo zdravotní sestru u lékaře, která vás už v čekárně odbude otázkou, co zase potom, doktorovi chcete? V uspěchané době přehlcené informacemi přibývá lidí, co vidí svět negativně, uzavírají se do sebe, nikomu nedůvěřují, často pohrdají každým, kdo má jiný pohled na svět než oni, a dávají své podráždění okázale najevo.

Podléhají dojmu, že pohrdavý postoj je zaručenou obranou proti okolí. Nepřívětivost, zapšklost, lhostejnost a pohrdavost vůči ostatním lidem, to je velmi nebezpečné pro společenské soužití. Btblové a nabroušení jedinci žijí leckdy v přesvědčení, že je cynismus ochrání před pocitem zklamání a nenaplněného očekávání.

Arogantně reagují na lidi, kteří jsou spokojeni, v pohodě a vyrovnaně procházejí životem. Negativně naladění a podezřívaví riskují, že se odříznou od ostatních lidí včetně svých blízkých a přátel, že se s nimi přestanou bavit, sdílet s nimi svoje radosti i starosti, nebudou s nimi chtít trávit svůj volný čas, poněvadž neustálé nadávání, škemrání a mrmlání jim bude vadit.

Kdo by chtěl mít za kamaráda věčně zapšklého morouse? Vleklá blbá nálada narušuje vztah důvěry. Pohrdání a lhostejnost nejsou projevem tvrdosti, nezlomnosti a neomylnosti, jak se může někdo domnívat. Vstřícnost a slušnost není projevem slabosti. Vlídné slovo nikoho nespálí. Když se v našem jednání objeví alespoň stopa laskavosti, zdvořilosti a ohleduplnosti, člověk na druhé straně obyčejně odpoví stejným způsobem.

Světlé a tmavé dny zažíváme všichni. Udržet někdy tu rovnováhu není snadné. Umění naslouchat jeden druhému dává lidi dohromady. Spokojený život se skládá z maličkostí, jako je úsměv, ba i samotný pozdrav je zrníčkem slušnosti.