Zdeněk Dryšl: Vzpomínka na bouři roku 1947. Buďme vděční za každou kapku deště
Zážitek ze silné bouřky v dětství připomíná, jak vzácná je voda. V době sucha a vedra bychom neměli hudrat na nečekanou přeháňku, ale být vděční za osvěžující déšť.
Schylovalo se k večeru. Odcházeli jsme s tatínkem od babičky, která žila ve vsi nedaleko našeho města. Zatažená obloha nevěstila nic dobrého. Babička nás varovala, abychom posečkali. Přesto jsme se vydali. Bouřka nás zastihla už ke konci cesty, co vedla lesem. Zvedl se silný vítr, v korunách stromů to začalo hučet a praskat.
Otec mě vzal do náruče a dali jsme se do běhu. Vzápětí nás silný poryv větru povalil a koulel po zemi. Naštěstí nás uviděli chlapi, kteří za okny hospody, co stávala u cesty, sledovali, co se venku děje. Přiběhli nám na pomoc. Když živel utichl, klopýtali jsme přes popadané stromy k našemu domovu.
Psal se tehdy rok 1947, rok mimořádného sucha, občas narušený průtrží mračen. Vzpomínka, co mi i po letech zůstala v živé paměti. Nějak se mi to promítlo do letošního roku. Letní vedra a sucho, stěžují si vodohospodáři, zemědělci, vysychají studny, začíná chybět spodní voda. Vybavuje se mi v té souvislosti komedie Američana Richarda Nashe Obchodník s deštěm, ve které lhář a mistifikátor Bill Staruck slibuje farmářům, že bubnováním přivolá blahodárný déšť, co přinese úlevu od dusna a horka, po němž se tráva a stromy rozsvítí třpytivou zelení.
Naši předci věřili, že s nebem je třeba mít trpělivost, že pohoda nebude žíznit věčně. Co může být krásnějšího než svěží deštík, který ochladí, svlaží a pohladí duši. Šumění deště zní v uších, mi ještě zpíval ve 30. letech R. A. Dvorský. Kdo si je dokáže užít, cítí se jako znovuzrozený. Dokáže se uklidnit, i rozněžnit i několikaminutový deštík, umí pročistit vzduch, vymést poletující prach, jehož umění a bubnování do okenních tabulek může také vyvolat vzpomínky na silněji emotivní zážitek, dokáže přehlušit rušivé zvuky, jeho nezaměnitelná vůně vede ke zlepšení nálady, k pocitu bezpečí a klidu. Nehudrujme, když nás dešťová sprška nečekaně přepadne. Neustále se mluví o oteplování naší planety. Buďme vděční za každou kapku deště, co neškodí. Deště, který svlaží nás i zemi, po které chodíme.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.