Zdeněk Dryšl: Rajská jablíčka dobývají zahrádky. Spor o rajčata řešil dokonce i soud

Neznám zahrádkáře, který by nepěstoval rajská jablíčka. Svůj původ sice nemají v biblické Rajské zahradě, jak by naznačovalo jejich pojmenování, ale připlula k nám v 15. století z Ameriky, odkud je dovezli Španělé, a pak už se začala šířit do všech evropských zahrádek. Díky skleníkovým farmám je můžeme pojídat celoročně, ale není nad chuť těch letních, která jsme si vypěstovali sami.

My Češi jsme odborníky na všechno. Takovým poradcem na pěstování rajčátek je jeden můj kamarád. Sice nás zásobuje každým rokem sazenicemi, což je dobře, ale za to musím pořád poslouchat jeho porady jako, nezapomeň to pořádně vyvázat, tady se ti to už kroutí. Tyto výhony musíš vyštípat, jinak z toho budeš mít neprostupný prales. Ale co sazenička od něj, to jiný druh, po sklizni i jiný tvar a jiná chuť. Od nejmenších cherry až po gigantická bifteková. Od tradiční červené barvy až po žlutá, žíhaná i černá. Ta odmítá manželka konzumovat, dokonce je nechce přidávat ani do salátu. Přiznám, že jako kluk jsem rajčata odmítal vůbec vzít do pusy. Teprve až mi je mamka nakrájené na plátky pokládala na chleba namazaný máslem a posypala cibulkou, začínal jsem jim přicházet na chuť.

Se zmíněným kamarádem jsme se dokonce také dohadovali, jestli jsou rajčata zelenina nebo ovoce. V našem jídelníčku s nimi sice nakládáme jako se zeleninou, ale jak jsem se dočetl, botanicky jsou označována jako ovoce. Zdůvodňuje se to tím, že plod vzniká z květu a obsahuje semena. V Americe takový spor dokonce v roce 1893 skončil u soudu. Verdikt soudu se přiklonil k zelenině. Ale ať je to jakkoliv, věřím, že nám rajská jablíčka nepřestanou chutnat a ani že se nestanou snadně dostupnou zbraní k vyjádření nesouhlasu s nějakým politickým názorem. Tak ať se ve vaší zahrádce hojně urodí, a když jich budete mít nadbytek, nabídnete sousedům.