Zdeněk Dryšl: Proč pořád spěcháme a neustále se za něčím honíme?

Spěcháme, spěcháme, neustále se za něčím ženeme. Řeknete, taková už je doba. Doba, co přináší problémy, třeba diagnózu označovanou jako ADHD, poruchu aktivity a pozornosti, původně považovanou spíše jako problém u dětí.

Prvními příznaky jsou potíže s udržením pozornosti, s roztěkaností, s impulzivním jednáním. Psychologové docházejí k závěrům, že to často souvisí s nadměrným setrváváním na sociálních sítích, častým vysedáváním u videoher. Ovšem je otázka, zda zmíněné problémy nepostihují i naši dospělou populaci. Copak mezi námi nejsou sebestřední, hyperaktivní jednotlivci, co reagují nadměrně emocionálně, jsou netrpěliví, příliš mluví a jsou rušiví. Snaží se na sebe mimořádně upozornit. Mají potíže ve vztazích, nedovedou se soustředit v zaměstnání, jsou nepozorní, musí vynaložit větší úsilí, když chtějí uspět.

ADHD se může projevit také jako vnitřní neklid, impulzivita, úzkost, deprese, jako porucha s příjmem potravy a vést až k užívání návykových látek, může ovlivňovat nedostatek spánku. Příznaky lze snadno přehlédnout, někdo se je dokonce snaží ukrývat. Varováním mohou být zdánlivé maličkosti jako opomenutí narozenin blízkých, termínu pracovní schůzky, opožděné zaplacení dluhu kreditní kartou. Lékaři pak předepisují čím dál více antidepresiv, léků ke zklidnění a proti úzkosti. Přesto může mít ADHD i přínosy jako zvídavost, nadšení a kreativitu. Hodně záleží na prostředí, ve kterém člověk žije, jakého má partnera, vhodné přátele, zda je spokojený v zaměstnání. Umělá inteligence, vysedávání u počítačů, digitální závislost, nadměrné užívání mobilních telefonů mohou poruchu ADHD jenom prohlubovat, u dětí stejně jako u dospělých.