Závodit na olympiádě je sen každého sportovce, říká stříbrná medailistka Hromádková Švubová
Když lyžaři na letošní olympiádě dojedou do desátého místa, bude to velký úspěch, a když skončí do dvacítky, bude to výborné, trošku smutně mluvila v pátečním Dobrém dopoledni o šancích současných reprezentantů jejich předchůdkyně Dagmar Hromádková Švubová. Ze zimní olympiády v Sarajevu si v roce 1984 přivezla stříbrnou medaili ze štafety 4 krát 5 kilometrů.
„Vzpomínám strašně ráda, to jsou prostě nejkrásnější chvíle v životě sportovce, když získá na olympiádě medaili. Já tu štafetu rozbíhala a vůbec to, že jsem do té štafety byla nominovaná, to byla pro mě dlouhá a trnitá cesta, kterou jsem musela absolvovat celý rok před olympiádou,“ rozvyprávěla se olympijském roce 1984 Dagmar Hromádková Švubová.
Pokud vyhraješ, pojedeš na olympiádu
V lednu 1983 se jí narodil syn Václav. „Neměla jsem lehký porod, do procesu trénování jsem se začala vracet až v červnu. Bylo to složitější, ale bylo mi umožněno se připravovat sama doma v Novém Městě na Moravě. Měla jsem tam úžasnou partu kolegů, kteří obětovali trochu svou kariéru, aby mohli trénovat se mnou,“ říká i po tolika letech vděčně paní Hromádková.
Měla totiž nůž na krku, za který je s odstupem času moc vděčná. „Trenér Ciller mi řekl, že budou během Vánoc na Jizerce nominační závody. Pokud vyhraju, pojedu na olympiádu. To byl cíl, který jsem měla a musím říct, že jsem tomu podřídila úplně všechno. Díky svým sestrám a rodičům a díky lidem a přátelům z Nového Města se mi podařilo ho splnit,“ usmívá se Dagmar Hromádková Švubová.
Nejenom trénování, ale psychická pohoda patří do toho, aby se úspěch dostavil
„Jak to tak bývá, když člověk potřebuje, aby byla zima, tak není. Tehdy napadlo až v listopadu. A ještě na horách. Já měla tréninkový plán, kdy mě v pondělí tatínek vozil do Svitav, tam jsem sedla na autobus, vystoupila v Peci pod Sněžkou, tam na mě čekal skútr, vyvezl ně na Výrovku, kde byli Novoměšťáci na soustředění, přidala jsem se k nim, trénovala do pátku a pak jela zase domů za synem. Nejenom trénování, ale psychická pohoda patří do toho, aby se úspěch dostavil,“ vypráví Dagmar Hromádková Švubová.
Takhle intenzivně trénovala celý měsíc, v témže roce po porodu ještě zvládla dokončit vysokou školu pedagogickou v Praze. „To tak tehdy bylo, mně na tom nepřijde nic zvláštního,“ krčí rameny bývalá reprezentantka v klasickém lyžování.
Teď se uvidíme všechny v Olympijském parku v Brně, kam nás všechny pozvali. Moc se těším
První olympiádu zažila už v roce 1980 v Lake Placid. „To bylo úplně něco jiného, než je to dnes. My se tehdy o všechno starali sami. Parafínování před závodem, stahování si lyží, žádný servis, to jsme dělali my, trenéři nám pomáhali před závodem. V Sarajevu už jsme měli servismana. To byl František Šimon, taky z Nového Města na Moravě.“
V současné době paní Hromádková vyučuje na základní škole v Křižánkách na Žďársku a moc se těší na letošní zimní hry v Pchjongčchangu. Zase se všechny sejdou. „My se občas vídáme. S Gabou (Gabriela Soukalová, maminka Gabriely Koukalové – pozn. redakce) jsme v kontaktu celý rok, vídáme se a telefonujeme si. Ale teď se uvidíme všechny v Olympijském parku v Brně, kam nás všechny pozvali. Moc se těším.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
