Závod o železného muže doběhla jihlavská triatlonistka Petra Veselá jako třetí

Naposledy to byl na konci června olympijský triatlon ve Žďáře nad Sázavou, kde zvítězila. „Bylo to v domácím prostředí a za podpory fanoušků, takže jsem si závod maximálně užívala,“ přiznává sportovkyně s úsměvem. Jen před několika dny závodila v severních Čechách závod zvaný Hamrman, kde skončila druhá.

Plávání, kolo, běh

Při triatlonu se začíná plaváním, potom se nasedne na kolo a končí se během. To je pro Petru Veselou výhoda: „Mně se běhá poměrně dobře, takže když mám ztrátu, tak v běhu ji dokážu stáhnout,“ říká v Dobrém dopoledni. Při špatném počasí je podle triatlonistky horší kolo, než plavání. Do vody mohou sportovci v neoprenu, kolo se ovšem na silnici v dešti chová jinak, jinak brzdí a může to být i nebezpečné. 

Ironman

Petra Veselá si vyzkoušela také závod o železného muže, známý pod názvem Ironman. Skládá se z plavání na trase dlouhé 3,86 kilometrů, jízdy na kole 180 kilometrů a maratonského běhu, tedy 42,2 km. „Specializuji se na závod s polovičními vzdálenostmi, takže celý železný muž byl pro mě krok do neznáma – díky tomu jsem například celý maraton uběhla poprvé. Měla jsem respekt – jestli to zvládnu, jestli to zvládne tělo, a nakonec jsem skončila na třetím místě,“ raduje se Petra.

Partnerská motivace

Sportovala vždycky a k triatlonu se dostala díky příteli Radkovi, se kterým se navzájem motivují, posouvají dál, hecují. „Teď už se občas musí smířit i s tím, že ho předběhnu, ale bere to sportovně, podporuje mě,“ směje se Petra. Spolu chodí běhat, jezdit na kole, plavat i závodit.

V Jihlavě by Petra Veselá uvítala lepší tréninkové podmínky pro plavce. „V bazéně je málo hodin pro veřejnost a do těch se musíme vejít. Trénovat se musí hlavně v zimním období, a to se venku nedá ani v neoprenu. Bazén by mohl mít trochu lepší hodiny,“ uvažuje. Kopcovitá Vysočina je pro trénink výhodou – když Petřiny konkurentky ujedou na rovině, v kopcích je dožene.

Petra občas závodí i v zahraničí, ale protože bez podpory sponzorů je to časově i finančně náročné, spíše objíždí závody tuzemské. „Bylo by hezké, kdyby na nás v cíli čekali sponzoři a předháněli se, kdo příště ponese jejich jméno na dresu, ale ještě se mi to nestalo,“ usmívá se úspěšná závodnice.