Za Panenskou už byly Sudety. Na německé tanky mezi chalupami vzpomíná Antonie Klejdusová

Její obyvatelé v podstatě žili v pásmu, které za války hlídalo německé vojsko. Jak žije Panenská dnes? Pořád je tak nějak na hranici.

„Vzadu, to už je zbouraný, tam byla německá rodina, tady byli Češi. Tohle byla německá rodina, paní tady zůstala, její manžel padl ve válce, to byl Němec,“ dvě rodačky z Panenské, Antonie Klejdusová a kronikářka Marie Kottová, stojí na kraji obce a ukazují na jednotlivé domy.

Němců žila v Panenské většina. Antonie Klejdusová se narodila v roce 1939, a z druhé světové války si pamatuje až její konec. „Mezi barákama stály tanky. Já jsem jim všude vlezla, měli ty tanky otevřený,“ směje se pamětnice ve vzpomínkách na své dětství. Byly to tanky německé, které hlídaly hraniční pásmo.

Německá šňůra na prádlo vydržela desítky let

Němečtí vojáci tehdy, ke konci války likvidovali sklad a nabízeli potraviny a další zboží obyvatelům Panenské. „Mně dali čokoládu, a maminka říkala: Ne! V žádným případě, oni nás postřílejí! Ne, to je otrávený,“ vzpomíná na matčin strach Antonie Klejdusová. Jediná věc, kterou si prý maminka od Němců vzala, byla šňůra na prádlo, která pak rodině sloužila ještě desítky let. Rozepře mezi Čechy a Němci si Antonie Klejdusová nepamatuje. „Prostě lidi museli táhnout dohromady,“ říká, a dodává, že měla německé kamarádky přímo v sousední chalupě.

Ženám pomohly zůstat rychlé sňatky

Velmi smutný byl v Panenské odsun německých obyvatel. „Ti lidi plakali, loučili se s náma. Nemůžu si vzpomenout, že by na ně byl někdo zlej,“ popisuje dodnes živé vzpomínky pamětnice. Někteří Němci v Panenské zůstali. Šlo především o smíšená manželství, nebo o lidi, kteří od začátku táhli s českou stranou. Ženám pomohl i rychlý sňatek. „Máme tady dvě. Bylo to 13. června 1945. Ještě potomci po nich zůstali,“ říká kronikářka Marie Kottová.