Z Vysočiny je vidět až i Praděd v Jeseníkách. Pozorovací místo je u Koníkova na Žďársku

8. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Fotografování přírody, Vojtěch Zikmund

Někdejší držitel ceny Pečovatel roku Vojtěch Zikmund, zakladatel domácího hospice Vysočina, už si užívá důchodu a věnuje se fotografování přírody.

Vojtěch Zikmund má mnohem více času na svého největšího koníčka – focení přírody. Den po vernisáži výstavy svých fotografií ve městě Letohrad si znovu přivstal v 5 hodin ráno, tak jako to dělá po mnoho dní v roce.

Východ Slunce

„Sleduji, kdy vychází Slunce, ale i předpověď počasí. Mám vytipované dny, kdy by to snad šlo, ale někdy je večer jasno a ráno zataženo, tak to si jdu zase lehnout,“ usmívá se fotograf.

Z kopce nad Koníkovem na Žďársku je za jasných rán vidět až na Praděd v Jeseníkách. Stejně dokáže identifikovat i ostatní vrcholky na Novoměstsku, kam často vyráží. Rád ale jezdí i do údolí řek nebo na Ledečsko.

Před rozbřeskem

Chvíle před rozbřeskem jsou v krajině nejkrásnější. „Sice když vstávám brzy ráno, tak jsem pak celý den jak praštěný, ale zase když jsem svědkem toho východu Slunce, tak mám pocit, že ten den mi tak nějak patří. Že jsem byl u toho, když se rodilo, že jsem ho doprovázel v tom krásném stádiu toho zrodu. A když pak jdu po městě a ti lidé tam chodí, tak si říkám – vy si tady chodíte pod mým sluníčkem! Já ho rodil!“ směje se Vojtěch Zikmund.

Při focení nachodí po Vysočině spoustu kilometrů, ty mu ale nevadí. Odměnou je mu při procházkách možnost být sám se svými myšlenkami. „Jsem chodec, chodím rád a mě to nabíjí. Když chodím, tak to myšlení se přestěhuje do rytmu chůze a já si povídám, vedu rozhovory s různými osobnostmi nebo mě napadá spousta takových hlubokých myšlenek. Ale když přijdu domů a sednu si, tak ta hlava se najednou vyprázdní, a je to pryč,“ zamýšlí se.

Dvakrát nevstoupíš do stejné krajiny

Východů Slunce zažil Vojtěch Zikmund nespočet – ale žádný nebyl stejný: „Jak se říká, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, tak vlastně nevstoupí ani do stejné krajiny. Pořád se to mění. Můžete si plánovat, jak chcete, říkat si: včera se mi tam líbilo, půjdu tam zas, ale je tam jinak,“ je si vědom rozmanitostí počasí ve vysočinské krajině, kterou v posledním roce zkusil stejně naladěným lidem nabídnout i ve formě nástěnného kalendáře.

Spustit audio