Z lékařské fakulty přímo na covid oddělení. Původem třebíčský lékař pracuje na plicním

6. březen 2021 07:00
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jednotka intenzivní péče (ilustrační foto)

Po šestiletém studiu lékařské fakulty rovnýma nohama do pandemie. Přesně to čekalo všechny absolventy, kteří během posledního roku završili studium medicíny.

Jaké to je sbírat první větší zkušenosti v oboru přímo na covidovém oddělení fakultní nemocnice? Svědectví mladého lékaře z Třebíče zachytila redaktorka Nikola Machala...

„Je to psychicky dost náročné, málokdy se stane, že člověk ráno přijde do práce a je prázdné lůžko,“ popisuje nynější atmosféru na covidovém oddělení začínající lékař Ivo, který po krátké nemocniční praxi v rodné Třebíči přesídlil koncem léta do jedné z českých fakultních nemocnic.

Plicní oddělení

„Nastoupil jsem na plicní oddělení, které se po pěti týdnech přeměnilo na jednotku covid. Moje směna začíná v sedm hodin ráno, službu konající lékař mi předá pacienty, řekne mi, co se s kým děje.“

Během směny pak následují vizity a s nimi spojená hygienická opatření, jako jsou hygienické pomůcky, vedení špinavé a čisté dokumentace a především následná dekontaminace, během níž je potřeba vyvarovat se sebemenšímu riziku nákazy.

„Veškerá vrchní vrstva našeho oblečení musí být kus po kusu sundáno, musíme si hlídat, kterou rukou jsme se čeho dotýkali,“ dodává Ivo. Poté lékaři vyhodnocují, kteří pacienti se natolik zlepšili, že je možné je přeložit na oddělení s lehčími příznaky. Přímo domů odtud propouští málokdy. „Rekonvalescence z tohoto onemocnění je dosti dlouhá.

Navzdory ztíženým podmínkám a zhoršující se epidemiologické situaci Ivo umí najít ve své pozici pozitiva. „Člověk má větší příležitost načerpat ty zkušenosti, sám na sobě vidím, že to zlepšení přichází, když je člověk sám na to oddělení.“

Směny a odpočinek

Běžné směny v kombinaci s dvaceti čtyřhodinovými směnami, které nyní slouží třeba i dvakrát týdně, jsou fyzicky ale i psychicky nemálo náročné, o to těžší je proto skutečnost, že za současných omezení vlády, je pro lékaře často nemožné odreagovat se pomocí svých koníčků.

Ivo přesto neztrácí motivaci pomáhat. „Rád sportuji, často tak trávím volný čas, což samozřejmě je v tuto chvíli velmi omezené. Psychická rekonvalescence tím docela trpí. Jako mladý člověk se tomu stavím na odpor a snažím se co nejlépe dělat svou práci. Mohu tím přispět ke zvládnutí této situace.“

autoři: Nikola Machala , mik
Spustit audio

Související