Výstražné SMS a rakety nad hlavou. Češka popsala, jak Dubaj zasáhl konflikt s Íránem

Jak jste se dozvěděli o eskalaci tohoto konfliktu?

My jsme odletěli jako většina Čechů v tomto termínu na jarní prázdniny a když už se náš týden chýlil ke konci, tak zhruba v 11 hodin místního času, tedy zhruba v 8 hodin vašeho času, jsme se dozvěděli o tomto konfliktu. Ze začátku jsme se domnívali, že je to něco, co se nás samozřejmě netýká, protože co člověka jiného napadne, než to, že se ho to netýká. A víceméně až během pár chvil, když jsme viděli nějaké rakety nebo obrazce na obloze a slyšeli rány, tak jsme si začali čím dál tím více uvědomovat, že jsme v centru dění.

Je s vámi v kontaktu nějakým způsobem naše ambasáda nebo cestovní kancelář?

Tak my jsme s cestovní kanceláří určitě v kontaktu. Tam nám bylo řečeno, že musíme počkat, protože jsme nevěděli, jak jsou na tom lety. Pořád jsme doufali, že naše lety, které měly třeba konkrétně u mě proběhnout dneska, tak budou odbaveny. Nicméně na ambasádu do Abú Dhabí jsem se snažila dovolat, tam byl tedy včera záznamník a samozřejmě na doporučení jsme se okamžitě zaregistrovali do Drozdu, kde jsme si napsali vlastně všechny účastníky zájezdu a prakticky jsme dnes brzo ráno kontaktovali ještě Ministerstvo zahraničních věcí v případě repatriačního letu, kam jsme se nahlásili.

A mohli jste zůstat na hotelu, nebo jste se museli přestěhovat někam jinam?

Mohli jsme zůstat na hotelu, ale protože my jsme byli na Palmě s dětmi, nebo já konkrétně, tak jsem se trošku bála z takového bezpečnostního hlediska, že ta Palma je přece jenom blízko moři a ten poslední útok dneska ráno byl přímo kousek od nás, tak jsem navrhla, abychom se přestěhovali blíže k letišti, protože přece jen jsem ještě v koutku duše doufala, že bychom mohli dnes odletět v plánovaných 17:00 místního času. Nicméně to se samozřejmě nestalo. Všechny lety byly zrušeny a jsou zrušeny nyní oficiálně až do zítřejších 15:00 hodin. A bála jsem se také, že by někdo mohl přerušit tu linii silnic na tu Palmu, takovou tu její úzkou stopku nebo kmen, jak se tomu říká, a byli bychom potom odříznutí od světa. Takže taková byla moje úvaha a přesměrovala jsem tady rodinu kousek od letiště, respektive takových aspoň 10 km, abychom nebyli ani blízko u letiště, ani blízko centra, protože mi ta poloha přijde taková jakoby nejbezpečnější z hlediska těch možných případných útoků.

Jaká je teď situace v Dubaji? Je nějaká panika v obchodech? Vykupují lidé základní potraviny?

Dubaj žije krásně, bych řekla, poklidným životem. Špatná byla noc teda, kdy nám začaly chodit na mobily výstražné SMS, velmi hlasité, velmi nepříjemné se žlutými vykřičníky, abychom okamžitě v arabském a v anglickém jazyce opustili naše pokoje a schovali se do místnosti bez oken. Takže jsme tak učinili, sešli jsme se všichni v lobby a víceméně jsme tam vydrželi chvilku, protože personál byl hrozně milý, uklidňoval nás, prakticky nám nikdo nic neřekl, takže jsme si tam povídali různě mezi sebou, kdo jsme tak jako navázal nějaký kontakt a zhruba po půlhodině jsme se vrátili do svých pokojů, kde teda moje děti šly spát a já jsem zůstala vzhůru po celou noc, protože jsem samozřejmě si říkala, že chci poslouchat, co se děje venku, i když jsme měli okna zavřená. A chtěla jsem také slyšet, kdyby na chodbě nebo někde bylo nějaké hlášení. Jinak co se týká těch obchodů, tak my jsme se přestěhovali teda ten kousek dál a v Dubaji jezdí auta, jezdí lodě, obchody jsou otevřené. Byli jsme si nakoupit nějaké základní potraviny, ne že bychom se zásobili, ale spíš si koupit čokoládu a takový ty věci, abychom měli něco dobrého na pokoj. Taky léky, abychom měli, abychom měli hygienický potřeby, abychom se podívali, jak vlastně ty obchody fungují. A musím říct, že ta Dubaj je jako pro mě, když jsem ji dneska projela, prošla, tak je samozřejmě taková vylidněná, co se týká tady té okrajové části, samozřejmě v centru jsem nebyla, ale, ale je velmi klidná a žije dál svým úplně běžným životem.