Vůně teplého vosku je pro mě už desítky let úžasná, říká malérečka horáckých kraslic

Horácké kraslice
Horácké kraslice

Velikonoční kraslice voskovou batikou zdobí už téměř padesát let Hana Šmikmátorová z Telče. „Po celou dobu je pro mě vůně teplého vosku balzámem. Nikdy mě neomrzela. Byly časy, kdy jsem kreslila a barvila každý den. Dnes, když už jsem v důchodu, tak začínám intenzivně zhruba v lednu. Ale maluju vlastně celý rok. Když vidím bílé vajíčko, mám chuť ho ozdobit,“ svěřila se kreslířka.

O svátcích velikonočních zkrášlí i vařená vejce, ale nejčastěji kreslí a barví vejce syrová. „Já jsem se naučila tehdy, když nás pan Vratislav Bělík učil malovat syrová vejce. A teprve po nabarvení a usušení je vyfouknout. Určitě to někde dělají tak, že malují už vyfouklá, ale mně se se syrovými vajíčky pracuje lépe. S tím vyfouknutým vajíčkem se mi nepracuje tak dobře, a navíc když ho pak barvíte, tak do něj nateče voda a pak ji zase musíte vylévat. Se syrovými mi to přijde jednodušší.“

Díky Savu zmizí i razítka na skořápce

Dlouholetá malérečka přesně popsala i přípravy na zdobení. „Vajíčka umyju v teplé vodě, dám tam trošku jaru a ještě malou kapičku Sava. A případné razítko pak jednoduše smažu otřením houbičkou. Vosk používám obyčejný včelí, ale ráda vytvářím vícebarevná vajíčka, kdy postupně batikuji od nejsvětlejší barvy až po tmavou, takže jedno vajíčko se dostane třeba do žluté, oranžové i červené barvy a mezi tím na něj nanáším vosk,“ popsala Šmikmátorová.

Horácké kraslice

„Barvy používám z běžných obchodů. Stává se, že když si nějaký typ oblíbím, tak ho přestanou vyrábět. Tak zkouším a zkouším. Barvu rozdělávám podle doporučení na obalu, jen dávám větší koncentraci. Když doporučují jeden sáček na půl litru vody, tak dám na stejné množství vody sáčky tři. Pak čekám, až barva zchladne. A roztok používám, i když je studený, třeba celý týden. A nepřihřívám. Myslím si, že chladná barva nedělá takové mapy jako teplá. Pracuje se s ní mnohem lépe.“

V symbolice horáckých kraslic mají místo i živly

Na kraslicích je kromě barvy důležitý i vzor. „Vycházím z horáckých dekorů. Ta vajíčka se malovala na vzduch, na vodu, na lásku nebo na nebe. Když to bylo na nebe, tak byly na kraslici ptáčci, když na vodu tak rybičky, pro lásku bylo vajíčko samozřejmě plné srdíček. Pomocí obrázků si mladí předávali i vzkazy. Když mladá dívka musela předat nápadníkovi tu takzvanou malovnu, jak se u nás říkalo, ale vybraného chlapce nechtěla, tak kytičku umístila do košíku. A tím vyjádřila, že o něj nestojí. Zkrátka dala mu košem.“

Na vejce se dá vytvořit i cestička lásky. To se na vajíčku od špice k poutku vytvoří spirála a nahoře a dole se namaluje malé srdíčko. A tím se vytvoří cestička lásky od srdce k srdci. Spirálu je potom možné ozdobit květy, lístečky nebo symboly věnovanými konkrétnímu člověku.

Horácká kraslice

„Ráda dělám i stromy života. Právě do nich můžu zobrazit vzkaz nebo životní příběh člověka, pro kterého kraslici připravuji. Například když jde o člověka, co má dvě děti, tak do stromu umístím dvě jablíčka.“

Dříve děvčata psala na kraslice i vzkazy

Hana Šmikmátorová k nanášení vosku používá redispero. „Znám i špendlíkovou metodu, ale redisperem můžu na vajíčka psát i písmenka. Vzkazy byly dříve časté. Některé žertovné, třeba Nelez za děvčaty přes ploty, nebudeš mít roztrhané kalhoty. Hodně se objevovaly i ty zamilované, například To vajíčko malované je od srdce darované. Ale v archivech jsem našla i odvážnější vzkazy, jako Kdo se stydí, nebude mít děcka.“

U Šmikmátorů mají trvalý přísun vaječné melanže

Hana Šmikmátorová za den s velkou láskou a péčí namaluje třeba deset kraslic. Někdy méně někdy více. A vnitřky nabarvených kraslic vyfoukne. „Většinou ta vajíčka sníme. Ale zjistila jsem, že se ta hmota z vyfouknutého vajíčka dá i zmrazit. A když se rozmrazí, dá se z ní udělat klidně i piškot,“ podělila se o dlouholeté zkušenosti výtvarnice.