Vůně lípy omámila tesaře. Jeho smrt připomíná smírčí kámen ve Strážku

22. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Smírčí kámen ve Strážku

V polích, lesích, u cest, ale i uprostřed obcí vídáme kameny, které připomínají dávné události.

Kamenům se říká smírčí, protože je většinou stavěl viník jako smíření s Bohem a tím, komu ublížil. Jeden takový kámen jsme objevili ve Strážku na Žďársku. Tam bychom ale za viníka mohli označit snad jen omamnou vůni.

Smírčí kámen dnes ve Strážku najdeme na viditelném místě u silnice. Má poměrně novou podezdívku. „Byl dost utopený, lidi by si ho nevšimly,“ říká regionální spisovatel Hynek Jurman.

Kámen totiž stával v podezdívce pod kinem, kde je dnes tmavý, křovím zarostlý kout. Ani to ale nebylo jeho původní místo. Smírčí kameny totiž měly své místo vždy tam, kde se stala tragická událost. A ta ve Strážku se stala u kostela.

Mladý tesař spěchal za svou milou

„Ve Strážku se budovala největší stavba v obci, na dědinách to byl kostel,“ vypráví Hynek Jurman. Na stavbě tehdy pracoval mladý tesař. Spěchal za svou milou a rozhodl se nečekat na lešení. Do výšky vyšplhal po lípě, která stála u zdi.

„Lípa byla obsypaná květy, na nich bzučely stovky včel,“ pokračuje ve vyprávění spisovatel. Vůně tesaře omámila tak, že spadl ze stromu a zabil se.

Tesaře na kameni připomíná sekera

Smírčí kámen je vyrobený z bílého nedvědického mramoru, který se v oblasti Bystřicka hojně používal. „Kříž přes celou plochu a sekyrka na znamení tesaře,“ popisuje kámen Hynek Jurman.

Zobrazovat na smírčích kamenech nářadí řemeslníka jako jeho identifikaci bylo obvyklé. Jindy je na nich vidět zbraň, kterou byl někdo zabit.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová