Vteřina po vteřině: Nahlédli jsme do centra, kde se řídí emoce v Horácké multifunkční aréně

27. březen 2026

Co se děje za kulisami hokejového zápasu? V režii Horácké arény se odehrává souhra desítek lidí, která divákům vytváří nezapomenutelnou atmosféru.

Zatímco fanoušci sledují hru na ledě, v zákulisí Horácké multifunkční arény běží dokonale sehrané představení. „Tady se řídí veškerá audiovizuální technika, abychom mohli bavit diváky,“ popisuje režisér Jaroslav Kottink kabinu režie.

Přípravy přitom nezačínají až v den zápasu. „Program ladíme dva až tři dny dopředu. Připravují se grafiky, animace a celý scénář na vteřiny,“ říká. Největší tlak pak přichází těsně před startem. „Adrenalin začíná při spuštění předzápasové show. Všechno musí navazovat ze vteřiny na vteřinu,“ dodává.

Na starosti má tým zhruba třinácti lidí – od kameramanů přes střihače až po zvukaře nebo operátora opakovaných záběrů (Replaye). „Replaye jsou opakované záběry a momenty, které ti diváci chtějí vidět znova,“ vysvětluje. Důležitá je podle něj sehranost a jasná komunikace. „Tým musí dostávat pokyny dopředu.“

Během zápasu musí režisér vnímat několik věcí najednou. „Sleduju hru na ledě, scénář, čas i reakce fanoušků. Někdy neodbavíme připravený program, protože nechceme přerušovat kotel fanoušků,“ popisuje.

První zápas byl podle něj extrémně náročný. „Techniku jsme poznali noc předem. Byl to malý zázrak, že to dopadlo dobře,“ říká s úsměvem.

Diváci často netuší, kolik práce se skrývá za zdánlivě plynulou show. „Musíte vnímat spoustu věcí naráz a rychle se rozhodovat. Je potřeba si hlavu rozběhnout asi na dvě stě procent,“ popisuje. I když se občas něco pokazí, většina problémů zůstává skrytá. „Když nefungují replaye, divák to ani nepozná. Horší je třeba požární poplach, kdy se vypne celá aréna,“ dodává.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.