Vstávání na sedmou mi nevadí ani v důchodu, usmívá se asistent Zdeněk Zyka

3. září 2018

Se Zdeňkem Zykou se zdraví každé ráno školáci, malí i dospívající, rodiče i učitelé. Většina jich už svého asistenta na přechodu zná.

Po prázdninách se na něj těší, plácnou si rukou na přivítanou a prohodí pár slov.

V reflexním obleku a reflexní kšiltovce s červeným semaforkem v ruce stojí na křižovatce nedaleko dvou základních škol ve Žďáře nad Sázavou a pozorně hlídá, jestli přijíždějící auta před přechodem plným školáků včas přibrzdí. „Někdy jsou neukáznění řidiči, jindy děti, hlavně mi vadí telefony,“ zamýšlí se. Vstávání mu nevadí, byl zvyklý vstávat celý život a před sedmou, kdy už stojí na přechodu, stihne i snídani a ranní siestičku.

Šestasedmdesátiletý Zdeněk Zyka už je v důchodu přes deset let, ale dlouho doma neseděl, vždycky někde vypomáhal. Když dostal přes Klub seniorů nabídku hlídat děti na přechodu, nezaváhal. „Pár malérů už tady předtím bylo, tak myslím, že je to užitečné,“ dodává.

Spustit audio