Všechno bolí víc, když člověk prohraje, říká juniorská vicemistryně Evropy v taekwondu
K taekwondu Dominiku Hronovou přivedl mladší bratr, bylo jí asi deset. „Já jsem do té doby asi šest, možná sedm let dělala gymnastiku, ale přestala mě bavit, taky jsem se začala bát. Přišla jsem se podívat na trénink, všiml si mě Petr: pojď si to zkusit. Zpočátku se mi moc nechtělo, pomaličku jsem se do toho dostávala. Týden po posledních gymnastických závodech jsem šla bojovat,“ vyprávěla o svých začátcích současná juniorská vicemistryně Evropy ze šampionátu do jednadvaceti let v Dobrém dopoledni.
A jak vzpomíná na svůj zatím dosavadní největší úspěch? „Byla jsem víc nervózní, než na jiných turnajích. Myslím, že jsem byla dobře připravená, jenže když člověk vidí před sebou, že by mohl uspět, ta nervozita je asi větší. Byla jsem opatrnější, bála jsem se udělat chybu. Na těchto turnajích jsou dobří soupeři, kteří jakoukoli vaši chybu obrátí ve svůj prospěch, a to se stalo v boji o účast ve finále,“ vypráví Dominika Hronová.
Já křičel a taky nadával, radil jsem Dominice, i když mě neslyšela
Dvojnásobně intenzivně zápasy ze šampionátu u internetu prožíval její trenér Petr Lacek. „Na internetu byl živý přenos, já křičel a taky nadával, radil jsem Dominice, i když mě neslyšela. Z jiných turnajů vím, že mi škubou nohy, nejradši bych kopal za ní. Člověk to prožívá opravdu těžce. A když je pauza mezi koly, to je přehršel informací, které musí trenér závodníkovi předat,“ líčí své pocity Petr Lacek z pelhřimovského oddílu SK Taekwondo Lacek.
Jako trenér musí vhodně zvolit tu stěžejní informaci. „Mladší musíte uklidnit, u starších je potřeba poradit, změnit taktiku, změnit rytmus a tak podobně,“ vysvětluje Petr Lacek.
Jeho hlas slyším všude. I na reprezentačních zápasech, slyším ho z tribuny
„Já jsem si na Petra za ty roky zvykla, jeho hlas slyším všude. I na reprezentačních zápasech, kde mě nemůže koučovat. Slyším ho z tribuny,“ usmívá se drobná taekwondistka Dominka. Do řeči ji skáče trenér Petr Lacek: „Já mám tak vytrénované hlasivky, že překřičet pro mě osm set lidi na tribuně není problém.“
Taekwondo je plnokontaktní sport. Jak je to se zraněním? „Kdysi dávno jsem hledal statistiku, a počet zranění je srovnatelný třeba s fotbalem. A na té vyšší úrovni téměř nejsou. Zraní se většinou začátečníci. Modřiny, pohmožděniny, to se nedá brát či počítat, to je normální. Velký nešvar jsou otevřené ruce, tam prsty trpí, ty chráněné nejsou. To je častý úraz. Naraženiny nártů, to je časté v tréninku se začátečníky. Místo toho, aby ruku protáhli do správného krytu, tak tam strčí loket a vy do něj kopnete nártem,“ vypočítává nejčastější úrazy taekwondistů Petr Lacek.
Když je to těžký zápas a vyhrajete, tak to nebolí
A jak vnímá bolest Dominika? „Všechno bolí víc, když člověk prohraje. Když je to těžký zápas a vyhrajete, tak to nebolí. Psychika je jinde a tělo je na tom lépe. Ano, pak se to rozleží a tělo vás bolí, ale je to jiné. Na tréninku to bolí, když člověk bojuje s kluky, tak to cítím,“ krčí rameny drobná blondýnka.
A sny? Nominovat se na olympiádu v roce 2020. „Není to nereálné. Teď velmi poskočila na rankink listu, je na osmdesátém třetím místě světového žebříčku. Pokud to půjde dál tak dobře, jako letos, mohla by to dokázat,“ sní Petr Lacek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
