Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na psychiku a jak se s tím vypořádat.
Člověk se v podstatě rodí jako líný tvor. Možná i Vy jste si nejednou posteskli, jak příjemné by bylo nemuset pracovat a stát se - třeba rentiérem. Práce ale k našemu životu patří, stejně jako sex, jídlo,nebo spánek. A být delší dobu bez zaměstnání s sebou často přináší velké psychické problémy. Ale dá se s nimi bojovat a vrátit se zpět, ke svému duševnímu zdraví a třeba i začít novou, zajímavou životní etapu. Jak na to, zjišťovala Zora Ježková.
První měsíc bez zaměstnání - možná - leckdo ještě zůstává příznivě naladěn s pocitem, že si po letech dřiny alespoň důkladně odpočine. Dlouhodobá nezaměstnanost ale přináší řadu psychických problémů, jak mi potvrdil profesor Jaroslav Bouček, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci :
Jaroslav Bouček: Skutečně pozorujeme, že dochází často k vývoji depresivních stavů zejména, nebo těch stavů úzkostních, které končí u nás v nemocnici. Musím říci, že v posledních letech se počet těchto pacientů mnohonásobně zvýšil.
A jsou to zdravotní problémy nejen v rovině naší psychiky - neurózy a deprese, které s sebou může nést dlouhodobá nezaměstnanost. Lékaři se často setkávají také s rozvojem hypertenze, tedy - vysokého krevního tlaku, následnými komplikacemi v podobě ischemické choroby srdeční, či angíny pectoris. Značný je také výskyt cukrovky. Pokud se tedy ocitneme delší dobu bez práce, měli bychom se každopádně snažit svoje tělo i duši - chránit.
Jaroslav Bouček: Musí najít nějaký svůj způsob života, kterým by vynahradil to že nemůže být trvale zaměstnán, to znamená v oblasti zálib, koníčků, v oblasti politické činnosti, sportovní činnosti, všeobecně prospěšné činnosti. Jsou lidé, kteří se uplatní v úplně jiné sféře, než byli dříve zvyklí, pakliže se ta jejich sféra nějakým způsobem omezila nebo zúžila, nebo nemají možnost tam dále působit. Já vidím velkou šanci řady těch lidí, kteří třeba nemají teď zaměstnání v oblasti sociálního uplatnění. Naše generace neustále stárne a přibývá těch lidí, kteří budou potřebovat jakousi péči toho svého okolí v oblasti sociální a pro řadu těchto lidí bych viděl po rekvalifikaci uplatnění v této oblasti.
říká psychiatr, profesor Jaroslav Bouček a snad Vás alespoň trochu přesvědčil o tom, že zůstat bez práce neznamená, zůstat sedět - s rukama v klíně. Naopak - s trochou snahy nám může začít nová - a možná mnohem zajímavější - životní etapa.
