Věžnická malotřídka jako ostrov pohody. Škola staví na spolupráci starších a mladších dětí

Jedna z nich je i v Základní a mateřské škole ve Věžnici na Havlíčkobrodsku. Letos tam usedne do lavic 32 žáků základní školy, dalších 24 dětí bude chodit do mateřské školy. „My jsme dvoutřídní škola, jedna třída má prvňáky, druháky, druhá třída má třeťáky, čtvrťáky a páťáky,“ popisuje ředitel Ivo Kuttelwascher. Pedagogický sbor tvoří kromě něj další čtyři učitelky, vychovatelka školní družiny a asistentka pedagoga. Škola se může pochlubit řadou úspěchů. „Jsou úspěšní nejen ve fotbale a vybíjené, ale hlavně v angličtině,“ říká ředitel. Žáci se také účastní sportovních dnů společně s dalšími malotřídními školami a škola má adoptovaná zvířata v zoo.

10 fotografií

Do jedné z tříd letos nastoupí také učitelka Julie Prokešová, která se vrací k práci. „Přišla jsem z mateřské dovolené. Měla jsem dlouhou pauzu, tak mám plno energie a síly,“ říká s úsměvem. Ve třídě bude mít dvanáct dětí z prvního a druhého ročníku. Výuka v takovém uspořádání vyžaduje pečlivé plánování a neustálé střídání činností. „Je to určitě náročnější na přípravu,“ přiznává Julie Prokešová. Pomáhá jí přitom asistentka pedagoga i moderní technologie. „Děti můžou samy dělat nějakou práci třeba na tabletu, kterou jim prostě zadáme a oni vlastně už jenom procvičují, a pak se to vymění,“ vysvětluje.

Právě spolupráce mezi různě starými dětmi je podle učitelů jedním z hlavních přínosů malotřídního uspořádání. Učitel musí na druhou stranu připravit rozdílný program pro jednotlivé ročníky a zároveň hledat aktivity, které děti propojí. Podle učitelky Julie Prokešové si ale děti díky společné výuce mohou hodně předávat. „Oni se učí vzájemně od sebe, ti starší si opakují to, co už dělali, a mladší se naopak těší z toho, že už umí něco, co ještě ani nemusí umět,“ říká. Výuka tak podle ní přináší výhody mladším i starším žákům.

Ve starší třídě se letos sejde celkem dvacet žáků. „Ředitel málotřídní školy taky učí. Já učím češtiny, český jazyk, matematiku, a hudební výchovy,“ usmívá se Ivo Kuttelkwascher a ukazuje bednu s hudebními nástroji a zasedá za piano. „Ve velké škole už jsem řediteloval, ale toto je lepší,“ chválí si malotřídku. „Tady znáte všechny příběhy dětí, rodiny, znáte tatínky, maminky i jejich trápení a radosti. Takže máte k sobě mnohem blíž a víte o sobě mnohem víc. Ty děti jsou tady úžasné. Já říkám, že to je ostrov pohody v takovém tom moři našeho školství a chodím sem rád,“ dodává ředitel.