Větrný mlýn v Třebíči mlel tříslo potřebné k činění kůží. Později v něm bydleli sociálně slabí
V Třebíči na Vysočině se po rekonstrukci opět roztočily lopatky historického větrného mlýna na tříslo. Kůru k činění kůží už sice dnes nemele, ale je z něj muzeum, ve kterém se návštěvník dozví zajímavosti z koželužského řemesla, a nahlédne do míst, kde bydleli sociálně slabí občané ještě v 70. letech minulého století.
Třebíč byla ještě poměrně nedávno důležitým centrem obuvnictví. Potřebnou kůži obstarávaly koželužny, které k činění kůží potřebovaly tříslo. To je v podstatě na jemný prášek rozemletá kůra, nejčastěji dubová. „A dále kůra smrková, protože tady bylo hodně smrkových lesů,“ dodává průvodce mlýnem Tomáš Střelec.
Tříslo obvykle mlely mlýny, které zároveň mlely i obilí. Třebíčský větrný mlýn je unikátní tím, že byl postaven jako jediný v Čechách jen pro účely mletí třísla. Postaven byl v polovině 19. století a fungoval asi padesát let. Do doby, než přišla průmyslová revoluce s parními stroji.
V roce 1929 mlýn odkoupila obec a zřídila v něm bydlení pro sociálně slabé. „Co patro, to jeden byt,“ říká průvodce s tím, že v největším z bytů bydlela i šestičlenná rodina. Je třeba také říct, že mlýn má kruhový půdorys. Kruhové tedy byly i byty. V nejnižším podlaží mlýna, do kterého se vstupuje zvláštními dveřmi zvenku, bylo sociální zázemí s latrínami.
„Poslední osoba, která tady bydlela, byl Ferdinand Ondráček,“ dodává Tomáš Střelec. Rodina Ondráčkova se starala o úklid města a ve mlýně bydlela až do roku 1977. Místnost, kde Ondráčkovi žili, je dnes zařízená tak, aby si návštěvníci mohli jejich život představit. Na židli dokonce sedí dřevěná figurína Ferdinanda Ondráčka, kterého mnozí místní ještě pamatují.
Lopatky mlýna se roztáčejí každou první neděli v měsíci vždy od 14:00 do 14:30 hodin. Letos také v Třebíči probíhá akce Za větrník na větrník. Ten, kdo si ve vybraných cukrárnách koupí zákusek větrník s vlaječkou, má vstup do větrného mlýna zdarma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
