Ve žďárských vrších roste rezonanční dřevo. Hodí se na ozvučné desky klavírů

Přímo do lesa, nedaleko Cikháje na Žďársku, si dřevo přijela vybírat majitelka tradiční české klavírky Zuzana Ceralová Petrofová.

„Je to pravidelně zahuštěné, na centimetr radiálního řezu jsou tam čtyři letokruhy,“ říká při pohledu na řez pokáceného stromu odborník na rezonanční dřevo František Macháček. Takové stromy rostou v nadmořských výškách od pěti set metrů nad mořem, a kromě hustých letokruhů musí být bez suků. „Dále se díváme, jaký je poměr letokruhů jarního a letního dřeva. Ta tmavá část je letní dříví, ta světlá jarní. Toho letního tam může být do pětadvaceti procent,“ dodává František Macháček.

Vyvrtaný vzorek rezonančního dřeva|foto: Irena Šarounová,Český rozhlas

Je třeba poslouchat přírodu a přizpůsobit se jí

Les, ve kterém proběhl výběr rezonančního dřeva, patří Constantinu Kinskému. Jako soukromý vlastník s historickými rodinnými kořeny ví, jak kvalitní les pěstovat. „Čím míň lesník dělá, tím lépe. Poslouchat přírodu a přizpůsobit se jí,“ říká. Pro návštěvu Zuzany Ceralové Petrofové, a také zástupců specializované pily na rezonanční dřevo nechal v lese u Cikháje pokácet jedenáct stromů.

Konstatin Kinský, František Macháček, Zuzana Ceralová Petrofová|foto: Irena Šarounová,Český rozhlas

Z celého stromu je rezonančních asi jen osm procent dřeva

Na jednom stojícím smrku František Macháček provedl závrt, při kterém ze stromu vyjmul asi deseticentimetrový tenký váleček, na kterém bylo vidět zahuštění letokruhů. „Dopadlo to výborně. Smrk má maximální předpoklady k tomu, abychom z toho vyrobili rezonanční desku,“ pochvalovala si majitelka klavírky z Hradce Králové Zuzana Ceralová Petrofová. Zajímavé je, že z celého stromu se jako rezonanční dřevo využije jen asi osm procent. Zbytek jde na výrobu nábytku.