Ve Žďáře dříve museli na vlak v holinách

První vlak přijel do Žďáru nad Sázavou v roce 1898. Oproti jiným městům to bylo dost pozdě. Oblast Vysočiny totiž nebyla pro rakouskou vládu příliš významná a svou roli sehrál také náročný terén a tak se tu trať různě klikatila a překonávala značné výškové rozdíly. Přesto žďárští o železnici velmi stáli a tak jim nezbylo, než založit Družstvo pro výstavbu trati a železnici postavit.

V tomto družstvu měl zastoupení například místní velkostatek, ale i další místní firmy a také samotné Město Žďár i okolní města. Společnost se velmi zadlužila, ovšem vlak v té době místní lidé vnímali jako pokrokovou věc. Železnice podpořila rozvoj textilního, obuvnického a kovodělného průmyslu. Vlaky tehdy jezdily na staré nádraží, ale z něj se do dnešní doby dochovala pouze výpravní budova. Ta je dnes přestavěna na obchodí centrum.

Krátce před vypuknutím druhé světové války se Vláda rozhodla postavit v úseku Vysočiny novou trať. Její stavbu urychlil vznik Protektorátu v roce 1939, kdy se část hlavní trati z Prahy do Brna, v úseku u Svitav, ocitla na území Německé říše. Mezi Čechami a Moravou tak přestalo existovat přímé vlakové spojení. Trať vedoucí přes Žďár tak znovu nabyla významu. K jejímu dokončení však došlo až po skončení války v padesátých letech. Žďár tak získal další nádraží.

Kvůli narovnání dráhy z Brna do Havlíčkova Brodu muselo být nádraží postavené daleko za městem. A dlouhá léta se k němu dalo dostat pouze po polní cestě. A ta byla značnou část roku podmáčená a tak lidem nezbylo, než si na cestu vzít holínky.
Poslední vlak přijel na staré vlakové nádraží v březnu roku 1981. Po staré železniční trati přesto ve městě zůstalo dodnes několik patrných stop.