Ve vlaku z Polska jsem spala vestoje, říká uprchlá žena Nina z Dnipru. Skončila na zámku ve Žďáře
Jednu z budov žďárského zámku, které se přezdívá stará sokolovna, uvolnili majitelé zámku téměř okamžitě po vypuknutí války na Ukrajině. Útočiště tam našla i paní Nina.
Ve spolupráci s charitou připravili zázemí pro ženy s dětmi, které do Žďáru postupně přicházejí.
Paní Nina
Paní Nina z ukrajinského města Dnipro ukazuje zázemí a veškeré potřebné věci, které zajistila žďárská oblastní charita. Nemůže si vynachválit osobní přístup a nasazení Radky Čaníkové a Ladislava Bárty. Nina přijela z Prahy mezi prvními. O ostatní v sokolovně, většinou maminky s dětmi se začala okamžitě starat. „Dáte si kávičku? Já vám udělám kávičku!“ je jednou z prvních vět, které od Niny uslyší každý.
Mezitím, co ženy s dětmi postupně odcházejí do rodin nebo k trvalejšímu bydlení na fary do okolí Žďáru, se podařilo pro Ninu a dvě další ukrajinské ženy najít byt. Teď má Nina nově i zaměstnání v údržbě na zámku.
Z válečného pekla do Česka
Stále vzpomíná na to, jak u nich doma v Dnipru začala válka. „Odjela jsem 5. března, můj syn mě dostal do vlaku do Lvova. Tam jsme šli na autobus, dali jsme dva tisíce hřiven a jeli do Polska. Všude bylo strašně moc lidí. Z Polska jsme jeli vlakem, ve kterém bylo tolik lidí, že jsme celou cestu stáli, a vestoje jsem i spala,“ ukazuje ve vzpřímené poloze svou cestu vlakem.
„Nabízeli mi, ať v Polsku zůstanu, ale já jsem chtěla zpátky do České republiky, kde to znám. V Praze mám přátele, moc hodní lidé to jsou.“
Do Žďáru
Z centra pro uprchlíky na Vyšehradě dojela až do Žďáru, kde je spokojená, protože má pořád co dělat a nemusí myslet na válku. Devětatřicetiletý syn paní Niny Vladimir i jeho žena Oksana – lékařka, zůstali na Ukrajině. On brání město, ona se stará o nemocné, občas si zavolají.
„Bojím se číst zprávy, to je samé – tam se bombardovalo, tak vjely tanky, z Krymu létají rakety. Už se jenom modlím, ať už je konec války. Moje maminka – té zavřel Stalin tatínka na deset let do vězení. A teď zase Putin tohle dělá nám všem.“
Nina by se jednou chtěla vrátit domů, pokud bude kam. „Já nevím, jestli bude kam se vrátit. Tak jak v Charkově, nejsou tam byty, není kde bydlet, víte? Co když na náš dům spadne raketa? Ani na to teď nemůžu myslet,“ říká nešťastně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
