Váží 8 kilo a připomíná slávu Polničských železáren. Kolejnicí se každý podzim hází do dálky

Slávu Polničských železáren nenajdeme na mnoha dokumentech nebo fotografiích v muzeu, ale každý podzim už od roku 2001 ji připomíná Hod polničskou kolejnicí. Jinak je originální kus kolejnice z 19. století vystaven na obecním úřadě v Polničce.

„Kolejnice měla připomenout velkou slávu Polničských železáren. Ty byly ve světě, a samozřejmě v Rakousku-Uhersku, tehdy velice známé, protože dodávaly nejen kolejnice, ale také trubky a další výrobky. Dokonce se říká, že ve Vídni ještě jezdí po původních polničských kolejnicích,“ říká pamětník z Polničky a zájemce o zdejší historii Petr Krčál. „V té době, ve velké slávě železáren zde pracovalo 2500 lidí. Železná ruda se dovážela ze širokého okolí. Z té doby tady taky zůstaly všechny rybníky od Velkého Dářka, protože to byl pohon. Válcovny byly všechny poháněny samozřejmě vodou,“ dodává Petr Krčál.

Kromě vody se jako pohon zkoušela také rašelina. „Tady bylo rašeliny poměrně hodně, ale vzhledem k tomu, že byla málo výhřevná, tak vím, že v těch historických pramenech se říkalo, že dlouho to nefungovalo,“ říká dále a dodává: „Těch výrobků se moc nezachovalo, ale prý jsou na Pražském Hradě ještě nějaké trubky z Polničských železáren. Také ve žďárském muzeu jsou původní odlitá kamna, a ve spodní části Polničky jsou boží muka, kříž, který byl v železárnách odlitý, a je tam i deska, která je věnovaná jejich památce.“

Zachovala se však původní kolejnice, ze které se uřízl osmikilogramový kus s letopočtem 1837. Od roku 2001, kdy se v Polničce pořádal první ročník recesistické soutěže Hod Polničskou kolejnicí, se v této disciplíně každý podzim utkávají desítky lidí. Největší siláci hodili až 12 metrů. „A tradičně se ženám už od samého počátku přičítá 10 metrů, takže mají nakonec lepší výsledky,“ směje se Petr Krčál a vzpomíná na místní rekordmanku: „V kategorii seniorek je tu polničská rodačka Vlasta Brožová, u které se ten výsledek za celou dobu nezměnil a je pořád první.“