V úctě a takříkajíc na hlavu. Tak pěstuje révu vinař na Trutnovsku
Dobrý hospodář by měl mít vztah ke své půdě. „Prostě to nemůže fungovat, když jenom sedí v traktoru a stříká chemické preparáty,“ domnívá se vinař Stanislav Rudolfský.
Vinná sezona vrcholí, na Moravě už pijí burčák a mnohá města připravují oslavy vinobraní. A protože za každou lahví dobrého vína je hodně práce, většina českých i moravských pěstitelů běžně používá současné technologie. Přesto ještě u nás existují vinaři, kteří se zřekli chemie i techniky, a pěstují révu po staru, ve starobylém pěstebním tvaru takzvaně na hlavu, jako za časů krále Karla.
Vinohrad je živý organismus
Ve vinohradu nedaleko barokního zámku Kuks jsou u každého keře umístěny dubové kůly, k nimž se vyvazují mladé výhonky vinné révy. „Je potřeba říct, že tento starý pěstební tvar na hlavu už prakticky nikdo v republice nedělá, protože je neuvěřitelně pracný,“ říká Stanislav Rudolfský. „Vinař se k tomu keři musí za rok minimálně třikrát ohnout, kleknout, poklonit. Můžeme to nazvat jakkoliv,“ dodává.
Dle jeho slov je v tomto případě specifická i samotná sklizeň. „V tomto pěstebním tvaru jsou hrozny daleko hustší, jsou minerálnější, a poznáte i na vínu, že je potom takové mohutnější,“ vysvětluje vinař, podle kterého si hrozny vypěstované tímto tradičním způsobem vezmou ze země daleko víc než v moderním vinohradu.
Vinohrad na Trutnovsku není na první pohled velkoprodukční symetrickou výrobnou nějaké suroviny. „Nepoužíváme vůbec žádné chemické preparáty, ale především používáme výluhy z bylin,“ říká vinař. Byliny ve vinohradu používá nejen jako léčivo, ale také jako zdroj vitality, aby keře získaly potřebnou odolnost a imunitu. „Příroda je moudrá a mocná. Nikdy nevezme celou úrodu,“ dodává Stanislav Rudolfský.
Související
-
Chytil se a nechce se pustit. Česání chmele na frýdlantském školním statku
Na statku Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu už podruhé česali chmel. Rostliny zasadili studenti, sklízet už ale museli najatí brigádníci.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.