V třebíčských Vrátkách našili už 6000 roušek. Tempo zrychlili díky novým strojům od sponzora
Neziskový spolek Vrátka v Třebíči zaměstnává na čtyři desítky osob se zdravotním postižením. Před pár týdny se všichni pustili při boji s koronavirem do šití roušek.
Na starých šicích strojích to však šlo pomalu. Poté, co společnost ČEZ darovala Vrátkám nové šicí stroje, se výroba roušek zrychlila a zapojit se mohli všichni.
Práce pro každého
Předsedkyně spolku Irena Rybníčková ukazuje nevelký prostor zaplněný lidmi, kteří chtějí pomáhat při momentálním nedostatku ochranných prostředků.
„Máme tady zaměstnance z pekárny, z kavárny, pro které teď v nouzovém stavu nemáme využití. Teď, kdy se šijí ty roušky, se zapojili tady. Někteří stříhají, někteří šijí, a třeba pomocní pracovníci kompletují nebo tam dávají gumičky, tkaničky, zapojí se úplně každý, i ten, kdo neumí šít,“ směje se Irena Rybníčková.
Šicí stroje od sponzora
V dílně jsou kromě spousty látek a tkanic na roušky i šicí stroje – několik starých domácích typů a tři úplně nové, které do Vrátek věnoval sponzor. Dva stroje a jeden overlock na začišťování stehů chválí Marie Tomšíková. Jsou podle ní rychlejší, nesekají se a prošijí větší množství látky, takže se s nimi stihne až 550 roušek denně oproti počátečním osmdesáti.
Roušky si bere městský úřad, třebíčské firmy, dárce strojů jaderná elektrárna Dukovany, muzeum, ale i veřejnost.
Šest tisíc roušek
Hned zpočátku nabídli lidé ve Vrátkách své služby a slíbili našít roušky pro veřejnost. Nečekali, že bude taková poptávka a se starými stroji nestíhali tolik roušek ušít.
„Stály hrozné fronty, pořád nám zvonily telefony, lidi chodili i sem, kde jsme přímo šili, takže se to nakonec otočilo proti nám, ale lidé jsou různí,“ říká Irena Rybníčková.
Díky novým strojům se situace uklidnila, ve Vrátkách ušili zaměstnanci i dobrovolníci, kteří se přidali, už přes šest tisíc roušek a ve výrobě budou pokračovat, dokud bude potřeba.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.