V terapeutické komunitě v Sejřku voní káva z nové pražírny

K praktickým dovednostem v domácnosti a finanční gramotnosti, aby dokázali hospodařit a vyjít s penězi, mohou nyní přidat i něco nového.

„My tady máme pro klienty pracovní terapii, klienti se typicky starají o dům, vaří, uklízejí, pracují na zahrádce a podobně. Ukázalo se, že v zimě té práce venku tolik není, tak jsme s kolegou přemýšleli, co pro ně ještě vymyslet. Máme tady kovářskou dílnu, máme tady keramickou dílnu, a teď navíc nově i pražírnu kávy,“ vysvětluje vedoucí terapeutické komunity v Sejřku na Žďársku Jan Mokrý.

Nový stroj

Nejprve se museli naučit pražit kávu sami, poté pro komunitu pořídili pražící stroj na tři sta gramů kávy, ale jeho kapacita brzy přestala stačit. Nový stroj zvládne kilogram kávy najednou, takže za jedno dopoledne, kdy je pracovní terapie na programu, se stihne napražit až devět kilo kávy.

„Zelených káv je mnoho desítek druhů, ale my jsme se rozhodli, že to nebudeme nijak přehánět a soustředíme se na pět druhů od jednoho brněnského dodavatele. Pražíme kávu z Rwandy, Salvadoru, Kolumbie, Brazílie,“ ukazuje Jan Mokrý na krabice s kávou, která čeká na zpracování.

Káva se hlídá zrakem i sluchem, chce to zkušenost

Ráno se stroj zapne, aby se nahřál pražící buben. Horním otvorem se nasype káva, a samotné pražení trvá kolem patnácti minut. Pražič musí hlídat barvu kávy, aby byla zrnka rovnoměrně upražená, ale řídí se i sluchem: „Začne se podobně jako u popkornu ozývat praskání, to je hrozně důležité. Je to takzvaný crack, kdy ze zeleného zrnka kávy se odloupne taková tenká slupka. Nejprve je první crack a po druhém se káva může vysypat a začít chladit,“ říká Jan Mokrý.

Pražení kávy se pro klienty ze Sejřku bere jako pracovní zkušenost, protože ve třetí fázi svého pobytu už by si měli hledat práci, buď někde v okolí, nebo u pražícího stroje.