V Telči na Vysočině začíná Parní léto. Na pár dní se na trať vrátí parní lokomotiva

Parní léto má v Telči mnohaletou tradici. Za vším stojí Společnost telčské místní dráhy, která dokonce v nádražním depu zřídila muzeum. Tam se člověk dozví o železniční trase Kostelec – Weidhofen a vůbec o vlacích úplně všechno.

Už cestou do patra depa, kde je železniční expozice, najdete na stěnách informační tabule, ze kterých se o železnici dozvíte to nejdůležitější. Třeba, že plácačka, kterou při odjezdu vlaku mává výpravčí, mívala modrou barvu a správně se jí říká výpravka. Ty pravé perly ale najdete v hlavní místnosti muzea.

Mnozí z vás ještě určitě pamatují malé kartónové jízdenky. Paní v pokladně ji vždy strčila do železné mašinky a vyrazila na ni cíl vaší cesty. „To je takzvaný kompostér,“ upřesňuje člen Společnosti telčské místní dráhy Antonín Zažímal a podává mi speciální muzejní jízdenku, kterou si sama mohu orazit. Je to krásný pocit, který tady může zažít každý návštěvník.

Značení lokomotiv bývalo promyšlené. Každé číslo a písmeno něco znamenalo|foto: Irena Šarounová

Nad kompostérem visí na stěně jedna vedle druhé poznávací značky z lokomotiv. Některé jsou už značně orezlé, na některých jsou jen čísla, na jiných i písmena. „Z toho čísla se dalo mnohé vyčíst. To zavedl inženýr Kryšpín někdy ve dvacátých letech,“ vysvětluje bývalý strojvůdce Antonín Zažímal. „Třeba ta modrá T4662525. To téčko je traktor jako diesel, čtyřka znamená čtyři nápravy, ta první šestka plus tři krát deset je devadesát, nejvyšší rychlost lokomotivy. Další šestka, šest plus deset, šestnáct tun vážila na jednu nápravu,“ vypočítává. Dnešní lokomotivy mají značky už jen číselné.

Na policích jsou k vidění staré karbidové lampy, modré i červené čepice nebo telegraf, jaký známe třeba z filmu Přednosta stanice. Představu o těžké práci topiče si můžete udělat u opotřebované přikládací lopaty. Je úzká, aby se pohodlně vešla do kotle.

Spousta technických informací pro milovníky železnice|foto: Irena Šarounová

Neméně zajímavé jsou písemné doklady o historii místní železnice. Jsou tu seznamy zboží, které tudy vlaky za rok provezly, ale i jakási služební knížka, kterou měl každý železničář. Zajímavé je i porovnání dvou železničářských slibů. Jeden je z roku 1940. Nejen, že musel být kromě češtiny i v němčině, ale jeho obsah nám dnes nahání husí kůži. Jméno Hitler a slovo protektorát se v něm objevuje několikrát. Druhý je z roku 1946. Ten už je o věrnosti československé republice.

Přesný jízdní řád parních vlaků a další doprovodný program najdete zde.