V pamětní knize katastrálního úřadu jsou kreslené vtípky i vážné lidské příběhy

23. červenec 2020

Úřednice pelhřimovského katastrálního úřadu Jaroslava Cabadajová objevila poklad. V knihovničce ředitelské kanceláře našla pamětní knihu, která popisuje práci, ale i osobní život pracovníků úřadu v letech 1928 až 1946. Rozhodla se, že bude v zápisech pokračovat.

„Pro mě to poklad je, protože já jsem v roce 2013 zjistila, že bývalý ředitel katastrálního pracoviště v Holešově pan František Dvorník vydal pokračování jejich pamětní knihy. A když jsem ji začala číst, tak jsem zjistila, že pamětní kniha se vedla povinně,“ vzpomíná Jaroslava Cabadajová. Tehdy jí to začalo vrtat hlavou a říkala si, že pamětní knihu musel mít i katastrální úřad v Pelhřimově. Ptala se, hledala a našla. Kniha formátu A4 si od roku 1946 ležela v knihovničce ředitelské kanceláře.

Geodeti jsou cvičení v technickém písmu. Je tak normální, že píšou krásně

Vedení pamětní knihy mělo svá pravidla a ta byla uvedena v přiloženém manuálu. Kniha je psaná ručně, černým inkoustem, krásným pravidelným písmem. U geodetů je to prý ale normální. „Měli jsme technické písmo, to je povinné, takže každý byl v písmu cvičený,“ potvrzuje Jaroslava Cabadajová. Manuál zapisovateli doporučuje do pamětní knihy kreslit nebo vkládat obrázky. Pelhřimovský zapisovatel byl zdatný kreslíř. Titulní strana knihy je ozdobená kresbou pelhřimovského náměstí a další jihlavskou branou.

Pamětní kniha pelhřimovského katastru

Kreslené vtípky popisují běžný život geodetů

Všechny kresby v pamětní knize ale nejsou tak decentní. Při listování nacházíme dokonce kreslené vtípky. Na jednom z nich je měřič napíchnutý na plotě a je zřejmé, že utíkal před psem.

Na dalším potom sedí u psacího stolu, pot z něj doslova cáká a za oknem svítí sluníčko a zpívají ptáci.

Pamětní kniha uvádí i osobní válečné příběhy úředníků

Pamětní kniha má podle manuálu obsahovat běh života úřadu, a to znamená nejen výčet jmen úředníků a soupis úředních úkonů. Jsou tu i lidské příběhy. Když si uvědomíme, že poslední zápisy jsou z druhé světové války, je jasné, že příběhy nebudou veselé. Píše se tu například, že přednosta úřadu, měřický komisař Václav Řehák, byl v posledním roce války pilířem podzemního hnutí. Další zápis hovoří o Františku Lencovi, který vykonával hlídky a odzbrojování Němců v Pacově.

Pelhřimovský katastrální úřad byl také podle dalšího zápisu první státní úřad ve městě, který po válce připevnil smaltované tabulky s československým znakem. Ty byly po celou válku uschované.

Pamětní kniha pelhřimovského katastru

Leskovice za války lehly popelem. Jejich poválečný architekt se o své dílo ještě v 90. letech zajímal

Důležitým dějovým mezníkem v pamětní knize je příběh nacisty vypálené obce Leskovice. Po válce ji pomáhal obnovit architekt Valtr. „A ještě v roce 1990 se ozval s objednávkou na snímek mapy, aby mohl porovnat svůj tehdejší záměr se skutečností,“ říká Jaroslava Cabadajová.

Právě historie Leskovic Jaroslavu Cabadajovou zaujal. Získala i přepis pořadu reportéra Stanislava Motla, který o Leskovicích natáčel.

Pamětní kniha žije díky Jaroslavě Cabadajové dál

Jaroslava Cabadajová se rozhodla, že bude vést pamětní knihu dál. „Oslovila jsem své bývalé kolegy, moc pěkně se mě ujali a napsali mi svá pozorování,“ říká s úsměvem. Už teď ví, že se v knize objeví zápis o přístupu veřejnosti k elektronické verzi katastru nemovitostí.

Nová pamětní kniha už ale není psaná ručně a ručně kreslené obrázky v ní zatím také nejsou.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová