V Ledči nad Sázavou otevřeli sociální prádelnu. Pracují tam lidé s postižením

„Kontroluji, jestli je už dost vysušené prádlo. Jsou to potahy na postel. Dříve jsem dělala v prádelně. Dostala jsem se přes pracovní úřad,“ říká Božena Zítková. Čtyři roky byla bez práce, je v částečném invalidním důchodu a za příležitost být znovu pradlenou je vděčná.

Podobný životní příběh má Marie Mašínová. „Byla jsem na pracovním úřadu, tak mě sem poslali. Mám taky částečný důchod. Mám Bechtěrevovu nemoc a lupenku v kloubech.“ Paní Marie si přeje pracovat, chce, aby sociální prádelna měla zakázky, aby všichni zaměstnanci měli co dělat.

Špinavá a čistá zóna

Jak už to v podobný provozech bývá – přivezené prádlo jde do špinavé zóny, kde se v automatických pračkách pere. Pak následuje čistá zóna, kde se žehlí, mandluje. „To je žehlírna, mandlovna. Máme velký nový mandl, je tam i žehlící stroj. Pak pokračuje do skladu, ze kterého se distribuuje,“ popsal fungování prádelny její manažer Miroslav Krajcigr.

V sociálním provozu v Ledči nad Sázavou pracuje na jedné směně šest lidí s různým postižením. „Máme řidiče, vedoucího provozu a čtyři pradleny,“ jmenuje Miroslav Krajcigr.

Aktuálně jsou lidé v prádelně schopni zpracovat asi 150 kilogramů denně. Postupem času ale chtějí přikoupit další technologie, kapacitu zvýšit a také dát práci dalším potřebným lidem.