V Křižánkách se hrají každou sobotu šachy. Ze školního kroužku vznikl klub pro všechny

Šachy rozvíjejí myšlení, logiku, disciplínu, houževnatost a cílevědomost, říká šachový nadšenec Petr Nadrchal.

V Křižánkách na Žďársku rozběhl šachový klub, kde se pod vedením několika starších šachistů učí královské hře místní děti. Nejprve to byl jen kroužek šachů na zdejší základní škole. „Děcka to strašně bavilo, i když některé nejdřív neuměly ani tahat. A potom za mnou začaly chodit: pane Nadrchale, co bude dál? Tady je totiž jen první stupeň základní školy a ony pak jezdí do škol jinam. Říkám, tak že jste to vy, tak se pokusím s tím něco provést, abyste mohly dál hrát šachy na Křižánkách, ale musíte do toho klubu chodit. A jak vidíte, chodí,“ říká Petr Nadrchal spokojeně.

Šachová středa a sobota

Ve středu pokračuje kroužek šachů ve škole, kde Petr Nadrchal s dětmi probírá teorii hry a strategie. V sobotu se pak chodí hrát do Vzdělávacího centra na křižánecké návsi do šachového klubu, který začal fungovat letos v březnu. K dětem se přidávají i někteří dospělí šachoví nadšenci a bývalí ligoví hráči – ten nejstarší má 85 let! Nový klub má i vlastní kroniku, o kterou se starají děvčata: „Na kluky v tomhle není absolutně spoleh, a my navíc hezky malujeme!“ smějí se devítiletá Markéta, desetiletá Valerie i jedenáctiletá Bára.

Turnaje

Aby Petr Nadrchal děti motivoval, pořídil jim z vlastních prostředků třináctery šachy i šachové hodiny. Pořádá také turnaje s oddíly z okolních měst. Šachista Josef Neděla je rozhodčí, který dohlíží na dnešní turnaj smíšených družstev. Vysvětluje pravidla, nabádá ke klidu a k přemýšlení nad hrou. Na vítěze čeká pohár a pro všechny připravily maminky některých dětí pohoštění.

Šachy vás toho podle Petra Nadrchala hodně naučí, ale důležité je nevzdat se při učení hned na začátku. „Někdy jsou případy, že je to strašně baví, ale jak začne prohrávat, už je to nebaví. To my jsme začínali jako úplní samouci, a já jsem třeba stokrát prohrál, ale vydržel jsem to, jednou jsem vyhrál a už jsem u toho zůstal. A o to jde, člověk musí mít ty šachy rád a musí vědět, proč to dělá,“ uzavírá Petr Nadrchal.