V galerii nad knihovnou v Počátkách vystavuje nejstarší žijící český malíř
Stanislav Bělík se narodil v roce 1919 na hranici Vysočiny a Jihomoravského kraje, v Doubravníku. V této chvíli je nejstarším žijícím a stále vystavujícím českým malířem.
Ve svých 102 letech se zúčastnil své zatím poslední vernisáže v Počátkách na Pelhřimovsku.
„Můj otec byl tkadlec a maminka byla ze ševcovské rodiny,“ vzpomíná Stanislav Bělík na své dětství v Doubravníku. Nová tkalcovská továrna v Brně zavinila úpadek otcova malého vesnického podnikání, a musel nastoupit jako dělník v papírně.
„Mně nosil domů různý papíry , já jsem je stačil všechny poškrkat,“ popisuje své dětské výtvarné začátky. Už v té době cítil, že chce být malířem. Rodina ale neměla na jeho studia peníze, a tak se Stanislav vyučil zámečníkem. „To mě jako nebavilo.“
Válka
Přišel rok 1942, a s ním totální nasazení. „Byl jsem v St. Pőltenu, v Rakousku, tam jsme dělali vlákna na padáky.“ Po dvou a půl letech utekl s kamarády před bombardováním a vrátil se domů. Bylo třeba najít uplatnění.
„Dělal kresliče na stavební správě železniční,“ říká. Později zakotvil doma v Doubravníku jako tajemník tehdejšího národního výboru. Byl činný v různých zájmových kroužcích, kde své výtvarné nadání využil k výrobě propagačních materiálů. V té době dálkově vystudoval Akademii výtvarných umění.
Malířská tvorba a řeka Svratka
Zpočátku se malíř věnoval především figurální a portrétní tvorbě. Časem ale zvítězila poptávka a Stanislav Bělík se stal krajinářem. Jeho hlavním tématem byla řeka Svratka. „Protože mně Svratka teče okolo naší chaloupky, sliboval jsem samotné Svratce, že ji jednou namaluju, celou.“
Na dvaačtyřiceti obrazech je teď Svratka zvěčněná od pramene na Žákově hoře až po jihomoravskou Pálavu. A vše Stanislav Bělík namaloval na místě. „Já jsem nic nedělal podle fotografií. Nikdy! To jsem se zapřísahal. Aby bylo vidět, když je zima, že mě zebou nohy, zebou ruce, aby bylo vidět na tom obrazu.“
V posledních letech má malíř problémy se zrakem, a už malovat nemůže. Je ale neuvěřitelně vitální. „Nikdy jsem se nějak nepřejídal, několik cviků udělám každý ráno, nekouřím, trošku toho vínečka si dáme někdy, ale abychom to přeháněli, to vůbec ne,“ prozradil svůj recept na dlouhověkost, a přidává i velké díky své tolerantní manželce.
Související
-
U Přibyslavi bude kovaná křížová cesta. Nápad kněze vytvořil umělec z vesnice Uhry
Půl roku koval mladý umělecký kovář Petr Štáfl z Uher u Přibyslavi třináct zastavení křížové cesty. Svému předsevzetí stihnout to do Velikonoc dostál.
-
Hlína v rukou umělce pokaždé nemusí do pece. Technice se říká krakelování
Hlína je materiál, ze kterého se dá tvořit a následně jej zdobit mnoha způsoby. Někteří výtvarníci nepotřebují hrnčířský kruh, a jiní dokonce ani vypalovací pec.
-
Ze starých oken, provazů, kabelů a elektropřístrojů tvoří umělecká díla, asambláže
Každý si pamatujeme výtvarnou výchovu, kdy jsme se pokoušeli o koláž z ústřižků novin a časopisů. Petr Vlach z Polné je vyměnil za kabely, lana, a třeba i věžní hodiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.